V naší zemi je již několik desítek let červen měsícem myslivosti. Na svět přicházejí nové generace zvěře, které potřebují od člověka co nejvíce klidu, ohleduplnosti a ochrany. Připomínám, že volné pobíhání psů v přírodě bez dozoru, je pro zvířata a člověka nebezpečné, v rozporu se zákony, finančně a právně postižitelné.
Něco málo z historie lovu a myslivosti v Čechách:
Počátek myslivosti u nás můžeme najít v usnesení Českého sněmu z roku 1573, jehož součástí je nařízení o ochraně zvěře. V roce 1641 vydává císař Ferdinand III. ustanovení o lovu pro Čechy, ve kterém se uvádí, že myslivost je kratochvílí šlechtickou, poddaní jsou při lovech povinni robotami. Znamená to utužení robotných povinností poddaných, také však rozmach pytláctví. Vydávají se různé patenty proti pytláctví, např. císaře Karla VI. z roku 1732. Vzdělávání myslivců se děje zpravidla tříletou výuční dobou u zkušeného myslivce, zakončené slavnostním "přijetím v počet myslivců" a předáním výučního listu, tesáku a lovecké trubky. Císař Josef II. vydává v roce 1781 patent o zrušení nevolnictví a v roce 1786 řád o myslivosti neboli všeobecný honební patent, který uvolňuje poddaným v robotách, upravuje ochranu polních plodin, ukládá hradit škody působené lovem a zvěří, nařizuje černou zvěř uzavřít do obor, atd. Vzhledem k nedostatku bezplatné pracovní síly nastává odklon od chovů velké zvěře (snižují se stavy jelení zvěře a přibývá zvěře srnčí) a zintenzivnění chovů drobné zvěře; s tím souvisí i rozvoj brokové střelby. Začátkem 19. století nastává největší rozvoj bažantnictví, importují se nové druhy bažantů, muflon a jelenec viržinský, koncem století jeleni sika, rozšiřuje se chov kamzíků. V revolučním roce 1848 bylo zrušeno poddanství. Císař František Josef I. vydává v roce 1849 říšský zákon o myslivosti č. 154., bylo zrušeno dominikální výsadní lovecké právo a právo myslivosti bylo spojeno s vlastnictvím půdy. V roce 1869 byla založená Pražská lesnická jednota Hubertus, odborný spolek, který sdružoval jak lesníky či myslivce z povolání tak i myslivce ze záliby. V roce 1883 vznikl Spolek honební a ochrany zvěře. Po vzniku Československa v roce 1918 byl v roce 1919 ustaven Československý lovecký a kynologický říšský svaz, v roce 1923 založena myslivecká organizace Československá myslivecká jednota. Po roce 1945 vychází zákon o myslivosti č. 225/1947 Sb., pro celé území republiky je právo myslivosti sjednoceno. Zákon prosazuje nejen aspekt hospodářský, ale i kulturní. V důsledku politických událostí z roku 1948, byli od roku 1951 vyloučeni z pronájmu honiteb jednotlivci, uzavírat nájemní smlouvy mohly jenom tzv. lidové myslivecké společnosti. V roce 1962 byl vydán pro celé území tehdejší republiky nový zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb., který odloučil výkon práva myslivosti od vlastnictví honebních pozemků. Právo myslivosti příslušelo organizacím (státním lesům, státním statkům, jednotným zemědělským družstvům), které ho mohly či musely za úplatu postoupit uživatelům, a sice pouze mysliveckým sdružením. Podle nového zákona o myslivosti č. 270/92 Sb. se ČMS stal organizací s členstvím myslivců zcela dobrovolným, byl zbaven spoluúčasti na řízení myslivosti, myslivecká sdružení se stala samostatnými právními subjekty. V roce 1992 byl název Český myslivecký svaz změněn na Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ). Česká republika je členem Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře CIC, zastoupením ČR je pověřena ČMMJ. Od roku 1995 je ČMMJ také členem Federace mysliveckých organizací Evropské unie - F.A.C.E. .
Zbyněk Hýzler, DiS
