Bakovák zabodoval na Hawaii!

kolo po závodě řez

V zářijovém Bakovsku a webu města jsme Vám přinesli rozhovor s triatlonistou Vojtěchem Buriánkem, který se právě chystal na MS XTERRA na Hawaii. Naplánoval si umístění do desátého místa v kategorii Muži do 40 let. 

Jestli se mu to povedlo, někteří už víte, protože jsme Vás informovali na facebooku města a pro Vás ostatní přinášíme přepis jeho zážitků:

Po návratu se „na skok“ zastavil u starosty města, aby podal „report“, ukázal fotografie a poděkoval za finanční podporu města.

Tak se mrkněme, co nám Vojta o svém závodu napsal:

Přeskočím let s dvěma přestupy a rozmočenými a potrhanými krabicemi s koly, ze kterých se naštěstí nic neztratilo a dostanu se rovnou k přípravě až na Maui, v místě startu. Ta se u mně sestávala z dostatečného přísunu jídla, tekutin a spánku a jídla, tekutin a spánku … Nelze zanedbat ani monitoring terénu, tzn. projet a proběhnout si trať, načíst některá těžší místa a zaplavat si v zátoce u Fleming Beach, místě startu plavecké části triatlonu.

Dva dny před závody už nerad trénuji, takže jsme si byli nacvičovat jen tak pro radost starty do vody, abychom věděli, co s námi budou dělat vlny, které se z auta zdály celkem větší, než bych si tak představoval. Ale starej surfař ví, co je v pohodě a co ne, takže i když vlny byly tak dvakrát větší, než se původně zdálo z auta, nebylo to tak strašné. Klukům jsem radil, kdy se na vlně svézt a kdy ji podplavat. Jenže, neříkej hop, dokud nepřeskočíš … Když jsem už vylézal z vody, přišla nečekaná vlna, která mě smotala do kotrmelce, bohužel už kousek od břehu a já se zapíchnul hlavou do písku. Byl jsem rád, že jsem se postavil po chvíli na nohy a s vyraženým dechem začal zuřivě mávat na kluky, ať si mě jdou vyzvednout. Myslel jsem, že mám polámaný celý hrudník. Naštěstí to nic hrozného nebylo, a tak když jsem se po 15 minutách mohl skoro narovnat a chodit bez pomoci kluků, zbylo jen pár modřin na žebrech a odřená hlava. Celá noc ledování celkem pomohla, ale úplně v pohodě to rozhodně nebylo. Naplánovaný trénink krátkých „intenzitek“ na kole, v běhu a plavání odpadnul. Místo toho jsem zařadil investigativní návštěvu nemocnice v Kahului s požadavkem na RTG, čehož jsem po 3 hodinách dosáhl (neskutečně milý personál a neskutečně hodně podepsaných papírů … cca 15 podpisů). Konstatování, že není žádný obratel, ani žebro zlomené mě psychicky uklidnilo. Už jsem nemusel mít strach, že mi při plavání sekne v zádech a zůstanu někde na dně toho „rybníka“. Za pomoci Ibalginu jsem konečně přepnul do ryze závodního módu.

Závod je limitovaný 850 lidmi, kteří se museli nominovat v jednotlivých X - Terra závodech po celém světě, takže většina z nich nebyli žádná ořezávátka. Jak jsem již zmínil v rozhovoru pro Bakovsko, můj prvotní cíl bylo zajet 10. místo v kategorii, do 80. místa absolutně a s časem pod 3 hodiny. V předvečer startu po výsledcích z RTG jsem cíle pozměnil na: nastoupit a dojet s co možná nejlepším výsledkem.

A jak to tedy probíhalo?

  • PLAVÁNÍ 1, 5 KM:

O X - Terra triatlonu se říká, že jediné co není z kopce a do kopce je plavání. Zde se tento mýtus zbořil. Kdybych měl na rukách Garmina (pozn.: hodinky sbírající data o výkonech a vyhodnocování projetých či proplavaných trasách), myslím, že by mi to ukázalo zajímavé číslo s nastoupanými metry už rovnou po plavání.

Když jsem přijel ráno v 8. 00 si dát věci do depa, a viděl dva surfaře, bylo mi jasné, že podmínky jsou o trochu horší, než když jsem se tu potápěl s vyraženým dechem (velký respekt kategorii 70+, že do toho šli, borci!). Byl jsem rád, že jsem poslední 4 týdny před závody měl trénink plavání 4 - 5 x týdně. Myslím ale, že by Lenka Cibulková z mého stylu: záběr - záběr - nádech - podívat se kde je bójka - napít se - záběr - záběr - nádech - pohled na bójku - lok vody - zamyšlení se nad tím, kdy se už vyzvracím, neměla radost. Vlny, byly kolem 1, 5 metru vysoké a s hlavou zabořenou do vody to se mnou házelo dolů a nahoru jak vzadu „na pětce“ v autobuse Karosa. Snažil jsem se hákovat, ale po jedné vlně jsem měl toho, kdo plaval přede mnou najednou vedle sebe a po druhé jsem ho už ani nezahlídl, takže to nemělo žádný smysl. Pro diváky bylo efektní, že se plavalo do písmena W, tj.: do vody, plavat k bójce, zpět ven a zase do vody k druhé bójce a zase zpět. Pro závodníky to nejlepší zrovna není. Museli jsme plavat dvakrát přes vlny tam a zpět a v zamlžených brýlích se moc nedá sledovat, kdy přijde vlna a kdy ji podplavat. Ale zážitek to byl pěkný. Z vody následoval cca 400 metrový přeběh do depa a nájezd na 32km okruh.

  • BIKE 32 KM:

Bláto, 1 okruh, 13 km stoupání, pak jízda po hřebeni a 15 km dolů s krátkými výživnými výjezdy. Nikdy se mi nestalo, aby mi kolo ve sjezdu samo zastavilo, nebo při tlačení do kopce, aby se netočilo ani jedno kolo. Tady bylo bláto takové nesamočistící a asi 12krát jsem musel slézt a prsty ho vyhrabat z vidlice a zadní stavby, abych se vůbec rozjel. Pak už jsem se ani nesnažil to ve velkém blátě rvát do kopce a radši jsem kolo hodil na záda a vytáhnul na kopec, jinak abych musel hned zase čistit. Byl jsem dost naštvanej, protože jsem tím hodně ztratil, ruce bez rukavic mi na gripech jezdili, ale když jsem viděl ve sjezdech desítky lidí, co stály podél trati a něco tam kutili, říkal jsem si, že zas tak špatné to s tím mým kolem nebylo. Celkově mi ale jízda na kole utekla, ve smyslu že moje stehna neznaj bolest a jsou nesmrtelný. Možná i díky tomu, že do toho sem tam sprchlo a dalo se dýchat. Škoda ztráty z plavání. Podle výsledků jsem pak na kole musel předjet cca 180 lidí, což na trati složené převážně ze singlů je obtížnější. Sem tam jedeš prostě „ve vláčku“ a ztrácíš a ztrácíš … No chce to plavání ještě zatraceně potrénovat! I tak jsem byl ale s kolem spokojený a vyrazil do závěrečného běhu.

  • BĚH 10, 5 KM:

Do kopce 6 km, pak zas z kopce, kdyby nesvítilo a nebyl bych úplně prošitej, trať bych si užíval. Běželo se po cestičkách, přelezy, podlezy, přeskoky stromků, nějaký ten potůček, fakt pěkné. Rychleji to ale nešlo, tady jsem už pocítil ta naražená záda a běžel jsem „zatnutej“ až do cíle. Celý závod pohoda, jakoby se nic nestalo, ale při běhu jsem si musel od počátku opakovat slova mého ošetřujícího lékaře na telefonu, který mi po té, co jsem se zranil a ptal se ho, jestli mám nastoupit nebo ne řekl: „Bolest je stav mysli“. Místo jsem si ale celkem držel. Sice mně předběhlo pár lidí, ale já zase předběhl jiné. Poslední kilometr, ještě jeden skalp a pak jsem si držel místo až do cíle. V cílové 200metrové rovince pohled za sebe, kde 30 metrů nikdo nebyl, takže úleva, že nemusím sprintovat do cíle. Pak už jen proběhnutí cílem v čase 3:43:01, věnec na krk.

Celkový výsledek tedy je:

  • 6. místo v kategorii 35 - 39 let,
  • 37. místo absolutně z amatérů,
  • cca 80. místo absolutně včetně profíků.


Po všem co jsem si za poslední dny prožil, jsem hodně spokojený, i když mezery ve své přípravě vidím, ale je potřeba se mít stále kam zlepšovat, no ne!?

A moc díky městu Bakov nad Jizerou za podporu!

Vojtěch Buriánek

Za nás velká gratulace a obdiv, protože se i přes počáteční zdravotní trable dokázal „kousnout“ a celkovými výsledky předčil své vytyčené cíle. No, ještě poladit ten celkový čas pod plánované tři hodiny a bude to v pohodě.

Děkujeme za reprezentaci našeho města a zaslané fotografie, o které se se čtenáři podělíme na webu města.

Magdalena Bulířová
vedoucí správního oddělení

MS XTERRA na Hawaii

depo

depo

 
Vojtěch Buriánek

Vojtěch Buriánek

 
před závodem

před závodem

 
Vojtěch Buriánek

Vojtěch Buriánek

 
požehnání

požehnání

 
vlnky

vlnky

 
vlnky

vlnky

 
vstup do vody

vstup do vody

 
kolo po závodě řez

kolo po závodě řez

 
raport u starosty města

raport u starosty města

 
 
16.11.2016 22:24:21 | přečteno 558x | magdalena.bulirova
Štítky: facebook
 
load