Po delším čekání na autobusové zastávce každý jásal při příjezdu autobusu, do kterého jsme nasedli a netrpělivě vyhlíželi boleslavské autobusové nádraží. Pěší cesta z nádraží do redakce nám utekla jako voda a dokonce jsme potkali i jednu známou tvář - bývalou naši spolužačku.

Ve dveřích jsme se skoro srazili s panem redaktorem Mgr. Martinem Weissem. Pan redaktor pro nás měl připravenou zajímavou přednášku, ve které jsme se dozvěděli mnoho o novinářské práci. Vysvětlil nám, jak důležitou roli má titulek článku, ukázal nám, v čem se lišily noviny před 20 lety od těch dnešních, představil nám tematickou strukturu a rozmanitost regionálního tisku, seznámil nás s PC programem, ve kterém redaktoři pracují, objasnil nám rozdíl mezi tištěnými a internetovými novinami. Viděli jsme na vlastní oči novinářskou legitimaci a řadu dalších zajímavostí.

Při líčení zážitků pana redaktora jsme si uvědomili, že to novináři nemají vůbec lehké, častokrát podnikají opravdu riskantní cesty, aby nám přinesli ty nejžhavější informace.

Také nás udivilo, v jak malých prostorách se redakce Boleslavského deníku nachází. Celý regionální tým tvoří pouze tři členové plus sportovní redaktor a reklamní oddělení, které sídlí o patro níž. Byla nám také ukázána rozmanitost práce redaktora a časová náročnost - časté výjezdy do terénu a nepřetržité víkendové služby. Odměnou reaktorům bývá, že se dostanou na neobvyklá místa a setkávají se s významnými a zajímavými lidmi.

Každý den se zaplňují stránky deníku z pera, v tomto případě spíše z klávesnic, pilně pracujících redaktorů a redaktorek novými a zajímavými tématy; čtenáři se mohou těšit na pravidelné rubriky, z nichž nejoblíbenější je stránka věnovaná právě narozeným miminkům.

Vše musí být bezchybně připraveno, aby mohlo být včas posláno k tisku a hned po té na novinové stánky a ke čtenáři.

A musíme říci, že nám toto byť krátké a malé nakouknutí do prostor deníku zodpovědělo celou řadu našich otázek. Panu redaktorovi M. Weissovi bychom tímto chtěli moc poděkovat.

Na závěr pár spolužáků poskytlo menší rozhovor pro anketu do novin a udělali jsme si pár fotek na památku, z nichž jedna vyšla k naší velké radosti hned následující den v tisku na titulní straně.

Když jsme se na úplný konec rozloučili a opouštěli budovu, někteří z nás už možná tušili, čím by se chtěli jednou v dospělosti živit.

Eliška Friedrichová a Markéta Gabrielová, 8. B