Poprvé to bylo v lese u kaple Klokočka, poté na poli za vesnicí, loni se šlo stezkou k bývalému kravínu a letos se konečně podařil projekt, který se už chystal před dvěma lety, ale kvůli nepříznivému počasí se nemohl uskutečnit. Teď vše fungovalo, jak mělo a to nejdůležitější, zapojilo se mnoho lidí v přípravách a samotné realizaci.

V 16 hodin padlý anděl spolu s houfem dětí rozsvítil stromeček na návsi a pak se všichni za pomoci pana Ketnera z Bakova a díky jeho autobusu přesunuli do nedalekého Podhradí. Zde už začínala stezka na hrad Zvířetice lemovaná svíčkami. První zastávka byla u čertic, kde se bylo nutné zapsat do knihy hříchů a každý zde dostal na ruku svítící náramek, aby byl dobře k dohledání, v případě ztráty. Nic se však nestalo, neb na cestu dohlíželi již první čerti, svítící na cestu. Před hradem na širokém mostě už na děti čekali andělé. Bylo jich rovných 9 a jeden hezčí než druhý. Před hradem se podával svařák či čaj, který zajistila Cukrárna za Rohem. O elektrický proud a nasvícení hradu se postaral pan Milan Faktor.

Vkročením na hrad však začínalo skutečné peklo. Trochu i pro pořadatele, které zaskočil veliký zájem, a byla obava, zda budou stačit všechny nachystané balíčky. Nakonec vše dobře dopadlo. Lucifer, který měl hlavní slovo do hudby a průpovídek z filmu S čerty nejsou žerty, převážil děti na váze hříchů a kupodivu se ukázalo, že každý nějaký ten škraloupek přeci jenom má, přes tvrzení, že nikdo nezlobil. Pak už si děti brali do rukou další čerti, jichž bylo celkem 12, a prováděli je peklem kolem ohňů. Andělé se mezitím přesunuli na schody věže a padlý anděl shromáždil všechny děti na nádvoří, odkud pak zavolali Mikuláše.

Na nádhernou vánoční melodii vyšel z věže hradu Mikuláš, nasvětlený halogeny a tento pohled vyrazil dech nejen dětem, ale téměř všem přítomným. Dokonce i jeden čert přiznal, že mu při této scéně vyhrkly slzy dojetí a to už tedy opravdu něco znamená. Mikuláš pomalu sešel po schodech následovaný anděli, kteří nesli v proutěném koši dárečky. Děti recitovaly svatému pánovi básničky či zpívaly vánoční koledy. Zhruba sedmdesát dětí a jejich rodiče, babičky, tety a strýčkové zažili opravdu krásný podvečer druhé adventní neděle. Autobusem se zase všichni v pořádku vrátili do svých domovů.

Velké poděkování patří všem, kteří jakýmkoli způsobem pomohli s naplněním představ. Pro příští rok se zase pokusí Maloběláci a jejich známí něco zajímavého vymyslet.

Monika Čapková