Nelekejte se, nechystám se napsat literární dílo vyznívající jako mravní výzva. Chci se s Vámi podělit o osobní zážitek. 

Sobotu 28. 3. 2015 jsem trávil organizováním večera s dobřichovickými divadelníky, který se nakonec moc vyvedl. Nekončící potlesk, bujarý smích a nakonec i děkovné emaily a vzkazy na Facebooku mi říkaly, že se nám povedlo diváky pobavit a zajistit jim pěkný večer. Dámy z desettetu Cabinet nádherně zapěly a herci z DDS Dobřichovice skvěle zahráli a pobavili, ten večer měl být jedna velká oslava radosti ze života. A taková tendence tam byla, až do chvíle…

Až do chvíle, kdy jsem se jal spočítat tržbu za vstupenky, kterou jsem si na Radnici přinesl z Galanterie. Na první pohled jsem zjistil, že mi chybí jedna bankovka v nemalé hodnotě. Co to tajit, ztratil jsem pětitisícovou bankovku! Vzhledem k tomu, že jsem peníze přenášel z auta parkujícího před Radnicí jen na Radnici do šuplíku, nebylo moc míst, kde bych ji mohl vytrousit. Po důkladném ohledání auta a cesty, kde od té doby prošlo minimálně 250 lidí (bylo vyprodáno), jsem se přiznal kolegům ochotníkům bakovským.

Společně jsme se s pětitisícovkou rozloučili konstatujíce, že bychom si ji asi taky nechali, kdybychom ji na ulici našli. Já se rozloučil i se svojí vlastní pětitisícovkou, kterou jsem byl připraven zaplatit za svoji nepozornost.

Oslava radosti, alespoň pro mě, lehce skončila.

Druhý den, při velikonočním jarmarku, jsem, ze zoufalství, zazvonil na služebnu Městské policie. Tak trošku trapně jsem se zeptal, jestli náhodou někdo včera nenašel bankovku, a…

A po pár zjišťovacích otázkách pana Konývky, kdy, kde, jak a kolik, mi bylo sděleno, že NAŠEL!

Nevěřil jsem vlastním očím, když mi byl předložen protokol o nálezu bankovky v hodnotě 5. 000 Kč, který v sobotu 28. 3. 2015, v 18. 45, sepsal pan Konývka s panem Jiřím Oberfaltzerem.

Jiří Oberfaltzer režíroval Sladké tajemství DDS, hodně se věnuje divadlu, sám hraje a je, jen tak mimochodem, senátorem. Teď už znám celou historii nálezu bankovky. Pan senátor přicházel, tak 5 minut po mně, na Radnici. Od bankomatu odcházela nějaká dáma, na chodníku ležela bankovka, Jiří ji sebral a běžel za zmíněnou dámou s tím, že něco ztratila, ta ovšem nic nepostrádala, ale uvědomila si, že před ní z bankomatu vybíral manželský pár. Paní měla červenou bundu, pan Oberfaltzer tento pár potkal u pošty, tak se za nimi rozběhl. Také nic nepostrádali. Takže nakonec pětitisícovka skončila na služebně Městské policie.

Jiří Oberfaltzer, mi včera řekl, že má rád příběhy s dobrým koncem.

Já mám rád dobré lidi. A je mi velkou ctí, že mám dobré lidi kolem sebe.

Díky, Jiří, že jsi!

A co Vy? Odnesli byste tu bankovku na městskou policii?

Miloslav Masopust