Kdo to kdy pochopí?

Slova v nadpisu uvedená zpívá v jedné ze svých písní Marie Rottrová. Já bych ještě přidala slovo „konečně“. Protože říkat a neříkat, psát a nepsat už připadá jako zbytečné. Myslím tím parkování u školy a zejména u hasičské zbrojnice.
V pátek 15. prosince se konala v odpoledních hodinách ve škole jedna z moc pěkných školních akcí - vánoční jarmark.
Vůbec nikdo se nemůže divit, že se těšila obrovskému zájmu jak dětí, tak rodičů a ostatních zájemců. Až sem všechno OK a poděkování za ni. Opět ovšem nastal velký problém, kterým je parkování v okolí školy. Parkovacích míst málo, nikomu se nechce chodit daleko a tak se parkuje, kde se dá a i tam, kde by se nemělo - v označené výjezdové trase hasičského auta zákazem parkování.
Připusťme, že když se nic nesemele a hasiči vyjet nemusí, tak sice porušíme dopravní předpisy, ale nejde o život či majetek. Také nikdo nikdy neví, kdy přijde výzva k zásahu.
A právě toho 15. prosince byl hasičům nahlášen výjezd k požáru a ouha! V cestě stála některá osobní auta návštěvníků jarmarku. Hasičům se sice podařilo mezi auty prokličkovat, ale je nutné si uvědomit, že ne vždy se to může povést a pak dojde k poškození nejen nového drahého hasičského auta, ale i aut stojích v cestě. Jenže škoda na autech může být jen maličkost. Je nutné si však uvědomit, že při výjezdu rozhodují ne minuty, ale často i vteřiny zvláště, když jde o život či nějakou velkou havárii či požár.
Prosíme proto, pochopte už jednou provždy, že v trase výjezdu hasičů se parkovat nemůže a nesmí.
A taky, že v novém hasičském autě je kamera, která se při výjezdu automaticky zapíná a monitoruje jízdu a trasu vozidla. Určitě se na snímcích z toho zmíněného výjezdu někdo pozná a příště si dá pozor! Alespoň doufám, že ano.
Jaroslava Čermáková, SDH