Rozhovor s bakovskými hasiči

Jan Pelech a Václav Grűnwald

… Václavem Grűnwaldem a Janem Pelechem.

  • Jaký je nejčastější typ výjezdu?

VG: Nejčastěji požáry nebo technické pomoci, to znamená pomoc při dopravních nehodách, na včely, jezdíme pomáhat záchrance. U nás je to především pomoc HZS ve velkých požárech, protože máme právě velkokapacitní cisterny, které jsou na místě potřeba, a to i v náročnějších podmínkách, například při požárech lesa. 

  • V rámci vašich posledních výjezdů - je zde nějaký, který vám utkvěl nejvíce v paměti? Pokud ano, čím to bylo dáno?

JP: Celkově – toto se týkalo požáru Malá Bělá až Bělá pod Bezdězem, kdy již cesta k zásahu byla velmi problematická kvůli neukázněným řidičům – zde jsme museli uplatnit schopnosti, které jsme v rámci kurzu celý den trénovali. Při jízdě k zásahu, kdy se všechny vozy uhýbaly na stranu, aby nám umožnily průjezd, se jedna řidička rozhodla zkřížit nám cestu. Naštěstí se mi podařilo předejít srážce a zabrzdit pár centimetrů před ní. Je škoda, že si lidé neuvědomují, že záchranné složky mají právo přednosti v jízdě a že by bylo vhodné a hlavně ohleduplné jim uhýbat. 

  • Takže by to chtělo ze strany řidičů hlavně větší ohleduplnost?

VG: To rozhodně. Plno ulic je navíc takových, že jimi z důvodu jejich šíře a často i špatně zaparkovaných vozů nemůžeme projet. S každou komplikací spojenou s alternativní objízdnou trasou nebo tažením vedení utíká čas, který bychom mohli trávit záchranou životů nebo majetku. V Bakově nad Jizerou je například jen jedna ulice, která se dá bez problému projet. V Mladé Boleslavi u paneláků je projetí neřešitelnou situací, navíc řidiči nerespektují ani nástupní plochy pro hasiče. Bohužel dochází běžně k poškození majetku na špatně zaparkovaných vozech, což jde vždy na vrub strojníka (řidiče hasičského vozu). 

  • Takže by bylo vhodné apelovat na řidiče, aby se zamysleli nad tím, kde přesně zaparkují. Protože může dojít k situaci, kdy při cestě zachránit jim život nebo majetek, poškodíte jejich majetek, který stojí venku špatně zaparkovaný.

VG: Ano, byl by vhodný apel na vedení měst, aby situaci řešili – mají na to dopravní experty, kteří by se tím měli zabývat. Nám by například pomohlo, kdyby lidé neparkovali auta v úzkých ulicích naproti sobě, ale nechali vždy volný průjezd na jedné straně, nebo parkovali vozy střídavě. 

  • Toto všechno spadá také do otázky bezpečnosti - jak vy osobně vnímáte bezpečnost?

JP: My jsme dobrovolní hasiči, ne kaskadéři. Musíme jet tak, abychom dokázali nejen reagovat, ale hlavně dovézt posádku a pomoct lidem. Aby někdo nemusel pomáhat nám, když máme cestou nehodu. Takže jet s rozumem.

VG: Vždy kladu klukům na srdce – ty jsi řidič, ty jsi za ně odpovědný. Velitel vozu Tě může maximálně zbrzdit, když jedeš rychle, ale za to, že se dostanete bezpečně na zásah nebo po zásahu domů, je zodpovědný řidič. Můžeme omezit, ale nikdy nesmíme ohrozit. Mám to z vlastní zkušenosti, kdy do mě nabourala paní ve chvíli, kdy jsem už stál v křižovatce. To vysvětlování toho, že jsem nehodu nezavinil, není snadné.

JP: Jízda pod majáky se špatně učí. Představte si situaci plnou stresu a adrenalinu při cestě k výjezdu, kdy vás ve tři ráno vzbudí poplach. Musíme hned fungovat na sto procent a reagovat na každou situaci za tmy, deště, sněhu, mlhy, brát v potaz neukázněné řidiče, takže to opravdu není jednoduché. Modrý maják není záminkou k tomu jet jako neřízená střela, ale informace pro ostatní, že jedeme zachraňovat. Doma na nás čeká rodina, děti, která nás naplno podporuje a věří nám. Takže je naším cílem se k nim živí a zdraví vrátit. To pro nás znamená bezpečnost.

Děkuji za rozhovor.

Tereza Bezděka

Jan Pelech a Václav Grűnwald

Jan Pelech a Václav Grűnwald

Jan Pelech a Václav Grűnwald

 
 
14.11.2018 18:00:39 | přečteno 230x | magdalena.bulirova
load