Přesně o týden později, než v minulém článku zmíněná akce na Ukončení prázdnin a přivítání školního roku, se povedlo rodičům na Zvířeticích připravit a uskutečnit pro děti již rok plánovanou stezku odvahy. Vloni veškeré snahy překazilo nepříznivé počasí, o to více se ale vytáhlo nyní v sobotu 8. září. Do příprav se zapojili s neskutečnou energií snad úplně všichni dospělí a tak jsme v pátek večer pouze zrekapitulovali vše podstatné, tj. zda jsou vyrobeny kostýmy, kdo je na sebe oblékne, kde budou jaká stanoviště, jaké budou úkoly, odměny apod. Naprosto skvělá týmová souhra. Mimochodem dospělí se těšili snad ještě více než děti. Snad to bylo tím že si chtěli zavzpomínat na své dětství, na tábory a nebo snad tím že pro děti to bylo překvapení a o celé akci nic nevěděly !? J

Start byl plánován na 19:30 hod. od budovy Osadního výboru a to s ohledem na počátek stmívání aby stezka měla ty pravé „grády“ a také na v ten den probíhající již tradiční akci Historického dne na hradě Zvířetice. Zde bych rád poděkoval pí. Monice Čapkové za maximální vstřícnost a ochotu.

Kvalifikací na stezku prošli všichni a tak se na start postavilo tolik účastníku ( domácích i „zahraničních“), že je ani nejmladší účastníci Toník s Táďou a ani nejstarší účastník kostlivec „smrťáček“Kmocháček Kažu nedokázali spočítat.

Vzhledem k tomuto počtu se děti rozdělily do tří skupin a postupně se vydávaly na cestu, na které je čekalo cca 8 stanovišť – čarodějnice, ježibaba, loupežník, čert, kostlivec, víly, kat a Bílá paní. Každá skupina byla vybavena baterkami, potřebnou dávkou odvahy a doprovod jim tvořil realizační tým v podobě rodičů, kteří neprošli castingem na strašidla.Trasa vedla centrem Zvířetic, přes náměstí k průmyslové zóně „Rozcházka“ a dále pokračovala podél lesoparku „Krahulec“ k našemu hradu Zvířetice. Celková délka cca 2 km – odhadováno před akcí, cca 10 km - odhadováno po akci . J

Děti na jednotlivých stanovištích plnily různé úkoly, kterých se zhostily velmi zodpovědně a prokazovaly svoji šikovnost, obratnost, zručnost, postřeh apod. Za splnění těchto úkolů obdržely indície, které byly důležité u mistra kata v závěru stezky. A jak důležité ? Z poskládaných indícií daly děti dohromady heslo, které je opravňovalo sebrat si hroudu zlata.Našly se i takové děti, které se shlédly v Trautenberkovi a nechtěli málo, ale všechno. V tomto případě zasáhl mistr kat a dal příležitost vyniknout své sekeře. Zde bych rád omluvil tyto nenechavé děti ve škole u jejich třídních učitelek, resp. učitelek na matematiku – nezlobte se na ně, opravdu do desíti počítat umí, jen to nedokáží znázornit na prstech . J

A pak přišlo finále – od kata děti přešly hradní lávku a dostaly se na nádvoří hradu, které bylo profesionálně nasvíceno a dodalo celé akci punc dobrodružství, romantiky a jedinečnosti.

Každý malý odvážlivec obdržel diplom na pergamenu po jehož přečtení se zjevila Bílá paní, která obdarovala děti medailemi v podobě dřevěných turistických známek, jak jinak než s motivem zříceniny hradu Zvířetice!!

Následovalo společné focení, občerstvení a vyprávění zážitků, které nebraly konce a tak se sezení protáhlo do pozdních hodin.

Zajímavostí je, že se stezky zúčastnili i náhodní kolemjdoucí, kteří si dle jejich reakcí asi připadali jak na terapii známého psychiatra docenta Chocholouška. Za zmínku také stojí to, když loupežník Karel svážel všechny strašící v jejich kostýmech svým vozem Škoda Forman do cíle. Představa, že je staví silniční kontrola a jak budou reagovat v nich pouze evokovala použít hlášku z filmu Dívka na koštěti: „Jedeme světit kostel do Švýcar, vole !“ J

Prostě Parááááda – super povedená akce a já děkuji úplně všem, kteří se na ní podíleli, kteří se jí zúčastnili a kteří si ji užili !!