Aby turnaj byl vyrovnaný, a od počátku nebylo o vítězi jasno, složení třinácti párů určil los. Ten proběhl na počátku turnaje. Tomu však předcházelo rozdělení přihlášených 26 hráčů na dvě poloviny. První skupinu nasazených hráčů tvořili fotbalisti velmi často hrající tenis. Ve druhé se ocitli hráči, kteří raketu dlouho nedrželi v ruce. Většina z nich dorazila na kurty bez jakéhokoliv tréninku, a v prvních zápasech to také bylo i znát.

Poněvadž se všichni dobře znali, již los přinesl napětí.  Téměř každý ze třináctky losujících měl svého favorita, se kterým chtěl turnaj vyhrát, a přál si vytáhnout jeho číslo. A naopak si někteří nepřáli toho či onoho spoluhráče, u něhož jsou známé projevy extrovertního chování, které by mohly být během (ne)souhry od něho doprovázené ranami raketou. Nakonec žádná zranění od spoluhráče nikdo neutrpěl, a většina byla s losem spokojená. A ten, kdo nebyl, měl stejně smůlu. Los je los…

Turnaj byl rozdělen na dvě části - na základní a vyřazovací. Základní část se odehrála ve dvou skupinách, ve kterých se hrálo systémem každý s každým. Zápasy se hrály na jeden set a byly hodnocené bodově. Dle výsledku byly do tabulky připisovány 3, 2, 1 nebo 0 bodů. Pokud set skončil s vítěznými šesti gemy, pár získal 3 body. Výhra ve zkráceném gemu (v tiebreaku) přinesla vítěznému páru 2 body, poraženému 1 bod. Prohraný set o dva gemy znamenal 0 bodů.

Ve 36 zápasech, které se hrály na šesti kurtech a trvaly celkově šest hodin, šlo mnohdy o bratrovražedné souboje o každý „fiftýn“. Jenže dál postoupit mohli jen čtyři nejlepší z každé skupiny. Známý turnajový klíč (A1-B4, A2-B3, A3-B2, A4-B1) pak určil složení čtvrtfinálových zápasů.

Do této fáze se nedostali nejlepší hráči loňského ročníku turnaje jednotlivcům, který se hrál v srpnu za ukrutně teplého počasí. Vítěz Jan Resl a finalista Tomáš Vaníček, letos nasazená jednička a dvojka, skončili se svými partnery v základní skupině na nepostupových místech.

Konec základní části byl proti plánu až kolem půl osmé večer. Reálně hrozilo, že se turnaj nedohraje pro tmu. Pár Malina-Majzlan se v prvním čtvrtfinále s Dobrovičem a Zahrádkou nějak nemazal a snažil se turnaj urychlit. Výhra 6:0 (tzv. kanár) z nich udělala první semifinalisty. Druhý nejlepší pár po základní části, vítěz skupiny A Vaněk R.-Domácí je však nenapodobil a prohrál 4:6 se čtvrtým párem z druhé skupiny, který tvořili Kühnel a Vaněk M. Syn tak pod vedením zkušenějšího parťáka přibouchl svému otci dveře vedoucí do semifinále.

Další dva čtvrtfinálové souboje byly vyrovnanější a turnaj se časově výrazně natahoval. Velkým překvapení celého turnaje bylo prokousání se do čtvrtfinále sportovního nezmara Karla Wollmana, sekretáře SK Bakov. Ten se přilosoval k nasazenému Karlovi Smutnému, který si jistě říkal, že s nejstarším hráčem turnaje, jež oprašoval forhend den před turnajem na zdi místního tenisového klubu, moc daleko nedojde. Ale mýlil se. Karel a Karel museli být navzájem spokojeni, protože ve čtvrtfinále vytřeli zrak páru Šavrda-Hájek M. a nakonec ani semifinále nebylo pro ně konečná zastávka.

Největší čtvrtfinálovou bitvu nabídly páry Zajíček-Lehký a Sedláček-Syrůček. Za stavu 6:5 pro první jmenované to vypadalo, že dojde na zkrácený tiebreak. Nakonec po mnoha shodách a výhodách byl šťastnější brankář se stoperem, a po dramatické koncovce šli dál po výhře 7:5.

Do závěrečných semifinálových bojů proklouzli už jen ti, co se během pauz při občerstvovačkách nejvíce šetřili. V prvním zápase zvítězili Zajíček s Lehkým po tuhém boji nad dvojicí Kühnel-Vaněk M. Druhými finalisty se stali "Karlovci". Ti se nenechali vyvést z koncentrace Malinovým hlasitým projevem, jež byl doprovázen házením raketou. Klidný brankář „Majzlik“ nakonec vše ustál, „Viki“ přežil, ale turnaj pro ně skončil.

Rozhodující souboj o zisk poháru ručně vyrobeného z barevné mozaiky se hrál díky pozdnímu času (21:15h) pouze na jeden super-tiebreak. V něm uspěli Zajíček s Lehkým. Smutného s Wollmanem porazili v poměru 10:7 a stali se vítězi 2.ročníku tenisového turnaje bakovských fotbalistů.

Po vyhlášení výsledků všechny zúčastněné potěšil nejlepší pár turnaje svou reakcí v duchu fair-play. Ocenili totiž sportovní nasazení a vytrvalost svého protihráče Karla „Šády“ Wollmana a přenechali mu získaný vítězný pohár. 

Smutnou tečkou za vydařeným sportovním odpolednem (večerem) byla krádež dvou kol, na kterých na turnaj dva hráči dorazili. Neznámí nenechavci, kteří s největší pravděpodobností navštívili večerní zábavu v sousedním areálu, si došli do tenisového areálu pro dvě „přibližovadla“. Bohužel tím Petrovi Hájkovi a Karlovi Wollmanovi způsobili finanční škodu a zároveň jim zkazili celkový dojem z příjemně prožitého tenisového dne.

Roman Vaněk