Čas ptačích loučení

havrani

Předjaří není jen připočítáváním ptačích druhů, které se vrací do naší přírody. Děje se v ní i odlétání. Zimní hosté našich končin si uvědomují, že třeba cestovat zpět. Do krajin, kde oni jsou doma. 

Ta loučení jsou velmi nenápadná, snáze totiž zaznamenáme opeřence, kteří včera ještě nebyli a dnes od rána vyzpěvují, než ty, kteří tu v tichosti pobývali a najednou nikde nejsou. A nemusí to být jen po městech známí havrani, může jít klidně o sýkory od našeho krmítka a nejspíš i tu červenku, která po nich paběrkovala drobky. Červenky se již několik desetiletí snaží v našich podmínkách tu a tam přečkávat zimu, nejčastěji právě kolem lidí. I naše republika je tedy pro některé ptačí odvážlivce jakýmsi „jihem“ pro přežití. A stejně jak bakovským slavíkům v půlce února kdesi pod Saharou zazvonilo v hlavě, že třeba myslet na návrat, právě tak tady červeným hýlům, drobným čečetkám i čížkům docvaklo, že musí balit. Že jejich místa dalekého severu už taky sluníčko proměňuje a že je nejvyšší čas.

Vraťme se ještě k té července, o níž bychom si mohli myslet, že třeba jen slétla z mrazivých skal Českého ráje k příměstské Jizeře mezi lidi a s roztáním sněhu se tam hodlá vrátit. Není to tak, ukázalo to kroužkování. Opravdu k nám letí ze severských dálek, náhodné hlášení to dokazuje.

Už na podzim se v naší zahradě červenky ukazují, bývá jich dost a jsou na cestě k moři. Takový důkaz též máme. Jedna, označená u nás, byla po několika dnech toho podzimu zachycena švýcarskými kolegy na ornitologické stanici Col de Bretolet vysoko v Alpách, kudy mířila k jihu. V začátku prosince se v zahradě ale po předešlých usadí jiná a ta nikam nespěchá. Snažím se pokaždé v zimě takovou okroužkovat, abych sledoval, zda opravdu vydrží a přežije do jara. Pak se ztratí podobně, jako to provedla ta předevčírem. A jen lehoučký kroužek s adresou muzea a číslem je s ní. No a právě takový zařídil nedávno důležité hlášení o zástihu jedné předchozí. Přišlo po pěti letech od data kroužkování, a protože bylo z hnízdní doby, dokazuje nám původ červenky. Lidé ji našli zabitou o sklo pod oknem ve středním Finsku. Byť to je smutná událost, máme díky zprávě představu, odkud k nám mohou přilétat. Tak až příští zimu některá u vašeho krmítka zůstane v úmyslu přežít a poté odletět, možná ji čeká cesta právě do Skandinávie. Čím dál mírnější zimy to stále častěji umožňují.

Pavel Kverek

12.3.2019 14:29:33 | přečteno 256x | magdalena.bulirova
load