Co se děje ve chvílích svátečních?

Ocenění Pavlu Kverkovi

V jihočeském Písku jsem byl oceněn Českou společností ornitologickou. Ač jsem na to byl připraven pozvánkou s odůvodněním rozhodnutí udělit cenu mně, přeci jen jde o chvíle, které nenacvičíte. Stojíte za mikrofonem před spoustou lidí z oboru a všech těch třicet pět roků specializace by chtělo něco říct. Poděkovat, pochlubit se, jak se jim tenkrát vedlo. Jak s mistrem ptačích zpěváků báječně prošly! Máte jen chviličku a nechcete na nic zapomenout.

Nezapomněl jsem, i když celý ten čas jsem musel vtěsnat do hrstky vět. Do vět díků, obdivu i dojetí. K ornitologii jsem se dostával doma jen ztěžka, ale o to víc mne bavila. Nebýt jí a nebýt slavíků, nevěděl bych dnes nic o krajině, kterou jsme každý dostali k životu přibalenu, o domovině chcete-li. Nevěděl bych příliš ani o přírodě a o životě v ní. A pramálo bych věděl i o životech nás. A taky o lidech k těm místům navázaným. I některým z těch, kteří vás navrhnou na významné ocenění. Udělovalo se vůbec poprvé a vidím-li osobnosti kolem republikou napříč, rosí se mi čelo ještě dnes.

Co se děje v takových chvílích?

Radost se prolíná s pocitem odhodlání, že o krajině – slavičí i té naší, budu dál mluvit v superlativech, ale i obavách. S odhodláním varovat, že si ji můžeme velice snadno zničit a život z ní vystrnadit, jak to mám před očima místy už tady na Kněžmostsku. Směřovat varování zejména k dětem, aby nebyly lhostejné a přes nízký věk přeci už viděly dál. Bez jakýchkoli postsocialistických výkřiků - jejich bude ten svět! A když se ze studánek nepůjde napít, když pole budou v máji úděsně popálená chemií, když vzduch bude v nose přidrhat, ztratí se i jim všechen ten vysněný komfort krajiny před rájem. Je jenom na nás, co jako doprovod k svým životům vymyslíme. Kam až v cestě za výtěžností nakonec dohmátneme.

Poděkoval jsem domů, krajině a poděkoval jsem slavíkům. Poděkovat se sluší ještě i teď příznivcům, protože neplatí dávno a nikdy už nebude: “Seď, panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě!“ Někdo vás musí na cenu navrhnout, aby posuzovat bylo vůbec co. Navrhnout tak, aby zdůvodnění bylo přesvědčivé. A aby mohlo být přesvědčivé, musí za nominací stát výsledky. Pak už může člověk sedět doma v kabinetu, procházet fotografie při vzpomínkách, upíjet černou kávu a doufat, že těch pražců při cestě po kolejích (ke které jsem výzkum přirovnal), kdy každý jeden je jakousi metou za metou, pár ještě bude.

Přeji všem čtenářům co nejčastěji pocit, který mám já už několik dní. Hezké dny v roce dalším.

Pavel Kverek

Výjezdní členská schůze ČSO v Písku 2017

Zvací dopis

Zvací dopis

 
Ocenění Pavlu Kverkovi

Ocenění Pavlu Kverkovi

 
Pavel Kverek

Pavel Kverek

 
Pavel Kverek

Pavel Kverek

 
 
11.12.2017 16:08:43 | přečteno 424x | magdalena.bulirova
Štítky: facebook
 
load