Jarní čas

jaro

Až vyjde zpravodaj, může už v některém z míst zpívat bakovský slavík. Po Velikonocích. Rovnýma nohama skočím do pětatřicáté sezóny. Jak ten čas letí! A jak utekla bývalá zima. Jak se nám rozběhl rok sedmnáctý! 

Všude to zpívá, kvete, voní, teď je v krajině nejkrásněji. Zem vydechuje a jak nádherný je déšť. A jak potřeba. Kolik je lidí, kteří se přírodou obepnuli. Myslivci, rybáři, včelaři, houbaři, turisté, zemědělci i zahrádkáři, trampové, skauti. Vodáci – víte kolik nás je? Nemohu vyjmenovat všechny. Ale všech nás je tento čas! Je plný energie – té, co prospívá. Dojděte si natrhat mladé kopřivy, nebo medvědí česnek a připravte si něco pro náladu. Poslouchejte drozdy po větvích, notujících do úplné tmy. Pak je to už jen slavíkovo. Přivoňte borům i březinám, teď k nám vydechují. Radujte se v záhoncích z vaší píle a podpory Přírody. Ano, za takovýchto stavů ji píši s velkým písmenem na začátku. I já mám svoji víru, kterou jsem ještě nedotužil. Zase v ní pokročím.

Dneska se poslanci „tahají“ o Šumavu a těch pár zbylých parků, co mělo zůstat po nás příchozím. Partaje, které jsem nikdy nevolil, se staví za podporu přírody a ty, které jsem vždycky podporoval, jí jdou po krku. Jak bolestivé. A co Mladoboleslavsko se svými zdivočelostmi? Pár kopytníků v újezdu u Benátek širou degradaci životního prostředí nezachrání. Sousto tak pro novináře. Máte si ještě kam vyjít? Buďte šťastni.

Dostaví se zmoudření i v téhle naší republice, snad nebude pozdě.

Pavel Kverek

13.4.2017 13:23:47 | přečteno 287x | magdalena.bulirova
load