Jsme svědky jedinečnosti

sníh2

Vidíte to určitě také, zimy se nekonají a příroda si na to pomalu zvyká. Zvykneme si i my, že je advent zelený, ale co vánoční čas? Sníh by se nějaký hodil! 

Nejen dětem, nejen k saním Ježíškovým a jako mustr pro děti, až si bílé vločky budou ve školce z papíru vystřihovat, potřebovala by jej i krajina. Voda jí schází. Vím o studánce, která docela vyschla, myslel jsem si, že oživne se sněhem, ale kdy to bude? A probudí se vůbec? Oteplování klimatu je skutečností a netvrdím, že se za čas nemůže zase ochlazovat. Teď se však průkazně otepluje, srážek v našem zeměpisném pásmu ubývá, jsme svědky jedinečnosti. Lidé mi volají, že jim nelétají ptáci na krmítko, že se těšili a nakoupili fůru slunečnice.  Ano, ale zato v zahradách a dokonce i v lesích ještě zastihneme skupinky ptáků, kteří k jihu nespěchají. A rozhodnou se operativně, pokud les nepřiklopí sněhová duchna, zůstanou s ním. Uhelníčci, králíčci i střízlíci s červenkami, nikam dál nepoletí. A to není všechno, protože tu a tam teplota vyskočí přes den k desítce, datli či strakapoudi se žlunami začnou obhajovat revíry klepáním do suchých větví – bubnováním. Když půjdete k řece, bude to tam stejné. Ledňáčci budou v zátočinách, kde jejich dědové pro led nic tenkrát neviděli a museli se jít strkat s ostatními k jezům, řeka už v tůních nezamrzá. V náplavech u břehu sbírá hmyz žlutavý konipas horský, taky měl být už dávno někde jinde. V křoví přelétne pěvuška, ani ta zastávky nelituje.

V republice už je několik míst, odkud neodlétli čápi. Přeživí se doma a být včas zjara na hnízdišti, to se počítá. Vzpomínám, jakou senzací byl tehdy ten boleslavský na Jizeře pod hradem, v roce 2000. A jak se o něho lidé báli, jak mu pomáhali. Přežil a lidé z města měli nevšední zimní vycházku. Nejprve nakrmit čápa, až potom k labutím.

Není tenhle čas vlídný k sadařům, mráz by potřebovali už kvůli škůdcům. I myší bude takhle na jaře dost. A plzáků španělských! Brzy se dostaví zimní slunovrat a dny se nám začnou prodlužovat. Držím v ruce ostrou pazourkovou čepelku s dřevěného srpu dávných zemědělců. Jednotlivé byly přismoleny k oblouku a usnadňovali seč. Mám podobných břitů ze zahrady několik. I provrtanou kamennou palici. Proč to připomínám? Právě tito naši předchůdci se dovedli ze slunovratu radovat. Vyhlídka natahujících se dnů jim dávala naději. Podobnou, jakou bych v blížícím se konci roku popřál rád vám.  Tak ať se daří, pokud možno.

Z Kněžmostu Pavel Kverek     

20.12.2015 18:28:12 | přečteno 468x | magdalena.bulirova