Jubilejní vycházka za ptačím zpěvem neproběhla

Jubilejní vycházka za ptačím zpěvem

Všem příznivcům se snažím vynahradit zrušené Vítání ptačího zpěvu a přidávám v článcích. Bude to tak i v tomto zpravodaji, události ze světa peří nabídnu dvě. Kdo chodíte na blog Zaměřeno na slavíky, novinkou to pro vás nebude.

Dudci na jarním tahu byli letos početní. Odborníci soudí, že k tomu mohlo přispět i omezení pohybu lidí venku. Na mysli mají oblast Libanonu, kudy se tito krásní ptáci z Afriky vrací. Jsou tam ovšem spolu s jinými opeřenci decimováni chytáním a střílením v značných počtech. Letos zřejmě obava z infekce pytláky držela doma. Dudek chocholatý je v přírodě k nepřehlédnutí i pro svůj „motýlí“ let. Často se také ozývá typickým voláním. V Polabí místy hnízdí, na Mladoboleslavsku též, většina ptáků ovšem protahuje přes naše území dál. Já jsem jej pro vás vyfotil na okraji regionu poblíž Bud. Vracel se k písčité cestě a živil ponravami, které elegantně vytahoval zpod povrchu trávy. Od Obrubec přes močály u Korpníku, podél Býčiny a Bud až k Bakovu, vede tahový koridor, v čase jara frekventovaný. Migrují tudy i dudci. Jak přibývá pastvin, naděje pro tyto ptáky se zvyšuje. Rozumím čtenářům dříve narozeným, že dudek dřív býval běžný. Časy se změnily v neprospěch, karta se ovšem, jak zmíněno již, možná otáčí. Velmi bych si to přál.

Výzkum slavíků oslavoval. Za 38 let ornitologické specializace jsem okroužkoval tisíce slavíků. Dočká-li se člověk zástihu zahraničního kroužkovance, je to velký svátek. O takovém jsme tu psali před lety. Byl první, a zatím i poslední, byť se slavík na Studénce objevil ještě v roce dalším. Dočkat by se člověk mohl i hlášení ze zahraničí od slavíka, kterému přidělil kroužek svůj (pochopitelně s adresou a kódem Národního muzea v Praze). To bývá pro výzkum čas stejně skvělý, jako ten prve zmíněný. Muselo uběhnout 37 let, než jsem se takového dočkal. Milé je, že setkání nálezce se slavíkem v zahraničí nakonec i dobře dopadlo. V oblasti Lot-et-Garonne ve Francii, byl těsně před půlkou dubna nalezen slavík pod skleněnou výplní. Nálezcům se jej však podařilo dát dohromady a po opsání kroužku mohl letět dál. Okroužkován byl loni v létě v půlce srpna, tedy na cestě do Afriky, během nočního odchytu v našem ptačím parku v Dolním Bousově, známým pod názvem Slavičí háj. Ukazuje se i na tomto příběhu, jak často dochází ke kolizím opeřenců s neviditelným sklem. Kdysi docela jinak to ptákům zařídila jistá posluchačka rádia Jizera, když jsme v přímém vysílání řešili krmítka před okny a obavy z poranění nárazem o sklo. Když jsem doporučoval žaluzie či záclony, zavolala: „My máme tak špinavá okna, že je ptáci včas vidí!“

Pokud nyní častěji chodíte do přírody, nespěchejte domů a po setmění poslouchejte slavíky. I letos přiletěli, v noci jsou i všechny vůně výraznější. Buďte blaženi.

Z Kněžmostu Pavel Kverek


22.5.2020 11:52:42 | přečteno 276x | magdalena.bulirova
load