Kdo se rád dívá

krmítko

Na konci podzimu mnozí vyvěsí krmítko pro ptáky a prvně nasypou. Většinou netrvá dlouho a zájemci se ke stravování přihlásí. Jak lidé hledají často dnes „pro a „proti“, i tady tomu tak je.

Třeba, že přikrmování vytváří zpohodlnělé závisláky – a naopak, že ten, kdo lituje koupit hrst slunečnice, je hladovec. Krmení povinné není, kdo chce ale mít divadlo za oknem, ten ať přikrmuje. Kdo si myslí, že je to zbytečné, třeba s přihlédnutím k bezsněžným zimám, ať se nenutí. Sám bych vypsal argumentů dalších, zařiďme se každý podle chuti. Spíše napíšu, jak předcházet oné krmítkové nákaze – trichomonóze, postihující zejména zvonky zelené.

Objeví-li se stav, kdy načepýření pěvci nežerou a jsou krotcí, třeba krmení přerušit, místo vyčistit a dát dva týdny přestávku. Bičenky, které onemocnění způsobují, po oschnutí krmítka hynou. Bičenka drůbeží není přenosná na lidi, ani jiné savce. Nejde tedy o nic závažného a stav se nechá rychle napravit. Dalším možným problémem jsou okenní nechráněná skla, kde ptáci se o ně mohou zabíjet. Žaluzie, záclony, nalepovací speciální fólie, vánoční dekorace – vše pomáhá hostům překážku uvidět. Dalším problémem je predace kol krmících míst. Kočkám zabráníme, aby mohly krmítek dosáhnout, aby neměly kolem možnost se k číhání ukrýt, ovšem takového krahujce odeženeme těžko. I když odletí, za chvíli přiletí, protože ho láká snadnější možnost obživy. Ptáci jsou zde soustředění a méně opatrní. Krahujec je dravcem nejčastějším, většinou jde o severské ptáky, zde přezimující, málokdy na větší opeřence zaútočí jestřáb. Kdo během zim přikrmuje pravidelně, vysledoval mnohé. Učí se poznávat podle atlasu strávníky, všímá si hierarchie a návštěvního řádu během dne. Dávno ví, že největší šrumec u krmítek je až v předjaří, kdy se od jihu přes naše země vracejí početná hejna čížků, jikavců, pěnkav, čečetek, hýlů či konopek. Samozřejmě ještě mnoha dalších, třeba kvíčal či skupiny sojek. Soudilo se, že krmením si podržíme užitečné pomocníky v zahradě, jenomže i tady existuje pohledů víc. Jeden, opírající se o výsledky kroužkování, říká jasně, že strávníky u nás (třeba v případě mnohých sýkor) jsou ptáci z Pobaltí či Skandinávie. Naše (zejména právě mladé sýkory) se často posouvají jižněji. U starších ptáků je věrnost očekávatelnější, bude to tedy s údržbou zahrad od sýkor tak i tak. Situaci ovšem pojistíte hnízdními budkami, tam už se vám ptačí pomocníci usadí a úkoly začnou plnit. Není k přírodě směrem od nás jednoznačných verdiktů, ani být nemůže. Můj výzkum slavíků by mohl vyprávět! Opravdu i vnitrodruhově existují značné rozdíly třeba v nátuře jednotlivců. A neznamená třeba, jak by se mohlo zdát, že má-li samička partnera životem protřelého, včas dorazivšího a tudíž s revírem nejúživnějším pro společné potomstvo, že ono potomstvo nebude s výpomocí méně šikovného souseda, který po diskrétní nabídce v mžiku zasuploval. Odhalil to genetický výzkum právě na mláďatech. Dostali jsme se ovšem zas ke slavíkům, kteří právě v tomto čase dosahují afrických zimovišť, vraťme se tedy ještě na skok do našich zahrad a na balkóny. Ptačí strávníci se přilétat naučí, nebude to trvat dlouho. Vezměte k činnosti děti, ať i tady učí se pomáhat. Ať se vyptávají a tuží zvídavost. A nejen to! Česká společnost ornitologická vyhlásila druhým rokem sčítání na krmítkách, tak se podívejte na jejich webovou stránku. Přeji dobrou zábavu.

Vážení příznivci zdejších textů o přírodě. Přeji vám vše dobré a buďte blaženi, pokud to jen trochu půjde. A kdo byste v čase svátků snad cestoval Prahou a měl chuť, zajděte si na jubilejní výstavu betlémů do Betlémské kaple. Je tam opět i ten náš ze železa.

Z Kněžmostu Pavel Kverek


16.12.2019 16:24:22 | přečteno 248x | magdalena.bulirova
load