Louky u Jizery

louka

Kdo vůbec ví, co v nich všechno žije. Moc informací člověk nenajde, chybí výzkumy. Já jsem se do jednoho takového pustil na vlastní pěst a bude mne zajímat, k čemu dojdu.  

Mám totiž rád zachovalá území, klidně i vodou zaplavovaná a kolem bakovské řeky taková jsou. Jsou rezervoárem řady cenných organismů, s kterými kulturní krajina dávno už nepočítá.

S měkkým pokřikem přede mnou z olšiny odlétá strakapoud malý a já si jej hned mohu zapsat do hnízdní doby. Protože je stálý a na zimu neodlétá, stvoly pelyňků v předjaří od něho budou rozsekány, jak hledal larvy hmyzu. Jak početná může být jeho populace tady v tom prostředí? Třeba to zjistím.

Dokážu si představit, že místa jsou útočištěm hlavně pro obojživelníky, ale stačilo se v travách na chvilku zastavit a jenom těch vážek, co kolem je! Nejkrásnější jsou motýlice. Mám štěstí, že svítí slunce, protože v něm jsou aktivní a křídla jim svítí zdaleka. Samečkové jsou totiž krásně modří, jak v ohni zakalená ocel. Samičky obyčejné. A pak mi zpod nohy zavoněla máta a kus dál z ní byl celý koberec. Barevný od motýlích křídel, která z okolí přilákala.

Kde se shloučilo pár vyšších bylin jako je tužebník, už odtud zpívá rákosník zpěvný. A hned vedle v ostřicích cvrčilka zelená. Oba ptáky bychom slyšeli i v noci, takže neplatí, že tu vládnou v křovinách potmě jen slavíci.

Koncem léta je už prostředí unavené. Většina opeřenců odletěla, hmyz se uklidil do vývojových stádií, vajíček, larev či kukel, někdo si troufne přežít zimu tak jak je, dospělcem. Užovka se už taky pomalu ohlíží po nějakém příbytku k přezimování, jenom ta řeka, ta krajem poběží dál. Až přijdu zjara, abych pokračoval v sepisování, najdu ji stejnou, takhle živoucí.

Prošel jsem hodně míst za ptactvem domoviny a tady u Jizery, tady jsem rád. Ta místa mají tisíce tváří ve dne i v noci i v každém z těch ročních jedinečných dnů! Naučme se jim rozumět a vyděláme všichni.

Pavel Kverek

22.9.2016 11:15:54 | přečteno 389x | magdalena.bulirova
load