Máme to před sebou zas!

ptáci

Každý z vás už slyšel prozpěvovat ptáky. Čas jejich hnízdění začal. Tedy pro některé. Pro místní a pro ty nejrychlejší v návratu. Čeká nás báječný čas. Kdo jste někde pověsil hnízdní budku, budete to mít i s divadlem. Kdo umožníte jiřičkám hnízdit na fasádě, máte k tomu ještě můj obdiv a poděkování. 

Vlaštovky hnízdí uvnitř místností, tam nepořádek po nich nebude vidět. A radosti s poučením přinesou taky fůru. Kdo podporujete špačky, pomohou vám za to s úrodou, případně sousedovi, který je ničím nepodpořil. Kdo ubytoval sýkorky, bude mít zahradu ošetřenu a pěkné zážitky navíc. Kdo vyvlekl kolo na komín, může se dočkat čápů. Pokaždé se to nepovede, jako nám tady v Kněžmostě. Zastaví se jen na chviličku a zase zmizí. No, naštěstí máme podobné jen kousek odtud v lukách u Koprníku! Tam už jsou od března v páru. Kdo bude tolerantní k vrabčákům, bude nejspíš překvapen, kolik hmyzu malým mláďatům nanosí. A hnízdění prožijí klidně i třikrát, troufnout je umí snad jenom hrdličky. O jejich lásce se to však ví.

Především ptáci, ale i květiny, vůně vody v řece, zelená barva listoví a slunce tak nějak radostnější. Míza pod kůrou stromů nápadně pulsující, májový deštík a první zážitky pro houbaře - pro ty, kteří na podzim svůj nožík zavírají a nechodí hledat pod sněhem. To vnáší jaro. Čas slyšitelnějších srdcí pod květy stromů, čas romantiků i fofru kolem úlů.

Mám rád duben, když se na kalendáři láme vejpůl. Vlastně, na to jsem čekal už od konce léta, co slavíci odletěli k jihu. Teď se za vlahých noví navrací zpět. Každý zvlášť a po jiné cestě. Ti mladí z loňských hnízd vůbec poprvé. Kolik jen obdivu jsem v křovinách nechal, když drobný kroužek s číslem potvrdil, že to je opravdu on. Ten z minula. Kousíček hliníku v majetku Národního muzea v Praze chladnoucí od slunce rovníku. Vzdušnou čarou pět tisíc kilometrů, ale v podstatě daleko dál. To umí síla vrátit se domů! A přesto že mám těch potvrzení už více než tři sta, klid při tom nemám. Vždyť třeba ten mladý, ten vůbec netušil, jak návrat zvládnout. Bez mapy, bez kompasu, bez zkušeností, nikdo ho ze starších za ruku nepřivedl, jak dělají třeba vlaštovky. A přeci tu zpívá, přeci to dokázal! Příroda je mi přes milé opeřence tou největší učebnicí a šťastné kroky mne dovedly k tomu rozhodnutí tenkrát. A nechodím dávno jen žasnout, pátrám po tajemstvích jejich životů a mažu v nich otazníky. Dobrodružství poznávání tomu říkají v rádiu v pořadu pro mladé. Sám jsem pro Periskop kdysi pracoval a lepších redaktorů jak Milena Lukavská neznám. Takže i k lidem mne ten vztah přivedl. A jste to mnozí i vy, které v krajině potkávám. V té vaší bakovské, jež je i mojí.

Pavel Kverek, ornitolog Kněžmost

13.4.2018 12:37:35 | přečteno 325x | magdalena.bulirova
load