Uvědomil jsem si to znovu, když jsme jeli s kamerou jedné televize do vybrané zahrady vašeho města točit o přírodě. Vše, jak má být. Všude květů i lidí, o ně starostlivých. A to ještě dvojice od záznamové techniky neviděla řeku! Překvapivě pro mne byli natolik nespěchaví, že bych je možná i pro tu přesvědčil.

Do zpravodaje mám milý úkol vepsat pokračování o slavících. Kdybych vás tím unavoval, dejte znát, ale pro mne je to natolik úchvatné téma, že snad zaujme i vás. Představte si, že slavík označený italskou bioložkou pod Alpami a chycený o prázdninách pod Babou na Studénce, jak jsme o tom psali, se znovu vrátil. I když mám podobných dokladů tři stovky, takovýchto pomálu a žiji potom veliké dny! V zimě, když čekání bylo nejdelší, prolezl jsem po internetu onu jezerní krajinu, kde byl z jara roku třináct označen. A nechal se unášet představami, zda z Bakovska v pořádku odletěl do nitra Afriky, jestli přezimoval, nenavštívil -li snad ono místo pod horami znovu, a jestli by se mohl domů vrátit. Pak už v konci dubna stoupám od Stakor travnatými svahy kolem pokroucených třešní a po sousedních křovích posílám přehrávanou písničku. Odpoví hned první za posledním domem, chytím jej ke kratičké kontrole či okroužkování a stoupám svátečními svahy výš. Ani ne daleko, protože na rozhraní ptačích revírů zazpíval další. Zpěvem starých mistrů, bohatým, plným. A to se po cestě teprve rozezpívávají. I jemu jsem nad trávník natáhl síť a vyzval k přeletu. Kroužek na nožce jsem viděl už v síti, ale nenapadlo mne, že hnízdiště může mít tady. Myslel jsem si, že je to jeden ze známých tady z kopců, kroužek už tu má skoro každý. Když jsem však před vyfocením přečetl kód kroužku, chytil jsem se za hlavu. Byl tím, který mne provázel zimním ohlížením. OZZANO LS 27 978 ITALY.

Třicet dva let za nimi chodím, ale události podobného rozměru mne vykolejí i dnes. Po svazích pak chodím svižněji tak nějak mlád, přemýšlení o smyslu činnosti je najednou vyřešeno, a už spěchám domů do archivu. A slavík? Hned jak jsem jej zvážil, už cestou ke křoví se rozezpíval.

Můžu, budu -li chtít, znovu a zas přemýšlet nad tím zážitkem. Hledat rozměr jednou poeticky, pak ochranářsky, i vědecky. Vysvětlím už jen krátce. Je nedostižně obdivné, co ptačí mistr předvedl. Je bezpodmínečně důležité, zachovat ekosystém svahů. A badatelsky povzbudivé, vědět o subsaharském cestovateli, kudy letěl domů, kde ono “doma“ pro něho je a jak strašnou silou ho ta v létě rozpraskaná zem poutá.

Pavel Kverek