Pohybuji se v tom prostředí už mnoho let a o mládeži představu mám. Člověk musí být opatrný k dnešním médiím (vyjma snad veřejnoprávních) - tak jako ve všem, upřednostňují skutečnosti dramatické, nejlépe přímo drastické. Pozitivních bývá většinou „na okraj". Já si ale vybírám právě ty lepší a těmi obraz dotvářím. Mnohé třeba překvapí, kolik dětí (i starších) si dávno osvojilo problematiku nakládání s odpady, kolik jich pomáhá zvířatům, kolik z nich je v soudech k ostatním velmi kritických! Ano, u dětí třeba začít s léčbou společnosti ve vztahu k přírodě, krajině, k životnímu prostředí. Jejich bude svět - už za chvíli!

Mnohde, ale i v bakovské škole, děti pracují s odpadových materiálem, sestavují z plastů znak města a jsou v tom soutěžním klání úspěšní! Je jasné, že tady se s tématem ohleduplného chování pracuje. Studenti mnichovohradišťského gymnázia mezi nabízenými projekty vybrali i ta o přírodě. Byl jsem rád konzultantem a dobře si všiml, že několik z nich vládne zájmem opravdovým. Tak to je ta naděje! Budou - li v tématu opravdu vzdělatelní a poté vzdělaní, usednou snad na místa, kde se rozhoduje. - A jindy, šlo podle mých ornitologických sítí už několik budoucích studentů a když se za jejich reprezentací regionu ohlédnu, jsem na ně hrdý. A abych se utvrdil, že nejde jen o pár výjimek, „hutním" tuto jistotu na ornitologickém táboře v jižních Čechách. Tam míří každého roku v půli prázdnin mladí zájemci z celé republiky. Jsou kultivovaní, ambiciózní, zájem je z nich „cítit" na dálku! Kluci a holky tam vládnou přirozenou slušností, překvapují mne svým rozhledem, jsou pracovití. Vím, že o takových se mnoho nepíše - a mělo by se! Ač jsou na misce vah, jež pro společnost váží víc, vidět je logicky ta druhá, vyčnívající! A povrchní pisálci pak ve svém nezájmu o podstatu a pro ně „obyčejnou" pravdu, i ve svém nekonečném nestíhání a vyzkoušené polovičatosti, sledují jen to, co „vyčnívá" a v titulku dobře řinčí. Já ale píši o radosti nad tím, kolik žáků tehdy přivedly paní učitelky na výstavu o slavících do místního muzea, vždyť dodnes mám okopírované jejich ohlasy. Nejsem pesimistou směrem k mládeži a vzpomenu - li na sebe, nejsou o mnoho jiní, jen mají „k řešení" modernější témata a bezmezná svoboda je někdy k nezvládnutí.

Pro ty, kdož se o svátcích na chvilku zastaví a budou se chtít pozdržet pohledem za svá záda, přeji, aby převážily myšlenky vlídné - a chvíle ta, aby povzbudila!

Klidný čas přeje čtenářům (jediného, krásně a mile rozdávaného) zpravodaje Pavel Kverek.

prosinec 2010