Nejen o kopci nad Studénkou

bezinky

Ve svém ornitologickém roku mám řadu zastávek, kam se opravdu těším. Kopec nad Studénkou se zvlněnou silnicí je jednou z nich. Na jaře tudy jen proběhnu, abych spočítal slavíky ale na konci léta, to času nelituji. Táhnou tudy ptáci k jihu po jeho křovitých terasách, kvete tu všechno možné a voní ještě víc. Je odtud vidět do daleka. Jde o jedno z nejhezčích míst mojí oblasti táhnoucí se od Humprechtu k Jizeře. 

Když podél silnice začnou černat bezinky, ta jejich vůně je neskutečná! Jsou plné šťávy a ptačích křídel a taky hlasů. Hosté se většinou ale nezdrží a během noci popoletí dál.

Slunce nahřívá asfalt do lepkava, léto je kolem dokola. Šlo by vystoupat na Babu a nechat se oblažit lesem. Krásný je neméně. Zůstanu ale na svahu, než se mi slavíci nachytají. Podělím je o lehoučké kroužky, pustím a myšlenky pošlu s nimi. Na cestu, k odlétání. Uteče pokaždé slavičí sezóna a člověk netuší, kolik jich ještě bude. A přestože se dostávám výzkumem na mnoho míst republiky, tady je nejlíp. V území před (Českým) rájem, kde to znám dopodrobna. A kdyby mne to na svazích omrzelo, vydám se dolů do bažantnice okusit prostředí jiné. Anebo Trenčínem na soutok Kněžmostky s Jizerou, soutoky proudů mám nesmírně rád. Lépe by o nich jistě vypověděl Luděk Munzar, když s Bedřichem Ludvíkem soutoky i prameny navštěvovali pro televizní seriál. Ale i já vidím ono zanikání. Té slabší z řek, říček či potoků. Tady přichází o jméno, tady se končí. A každá z těch posil nádherné Jizery je jiná. Některá lesní a tichá, jiná zurčivá z kopců, jedna s vodou víc ohřátou a druhá chladná. Čistší i špinavější, tolik jich je! A dokonce některé bezejmenné, droboučké a nenápadné. Ale i ty mají co říct veliké řece, i ony se nakonec vylévají.

Je tady krásně u nás, obyčejně, ale ve vůni. Voní to domovinou. A to je přec nade všechno!

Pavel Kverek

7.9.2017 17:32:44 | přečteno 302x | magdalena.bulirova
load