O slavících - jak také jinak?

o slavících, jak také jinak

I letos přilétli slavíci. V rámci výzkumu je sleduji na padesáti hnízdištích severovýchodního Mladoboleslavska. A také jim pomáhám „mezi lidi". Mám pocit, že to potřebují - už proto, abychom přes ně dohlédli prostředí, které nárokují. Háje, remízky, křovité lemy podél cest, staré zahrady, lužní lesy. Kamkoliv o nich píši, přibaluji právě krajinu. Pro bakovský zpravodaj volím tedy zákoutí místního Pojizeří, končící třeba až na Budách. Tam totiž letos došlo k vyrovnání slavičího příletového rekordu, ustaveného v roce 2009 v Dolcích na Mnichovohradišťsku. Zatímco tam se ale slavíka podařilo chytit až dvanáctého dubna, na Budách (u rybníku Pátek) letos hned desátého!

V roce 1983 by mne vůbec nenapadlo počítat pro přílet už s první dekádou dubna. Teď se tak děje. Vzpomeňte, jak bývalo obtížné vidět kvést šeříky na prvního máje. Dnes kvetou daleko dřív. Nějak se nám to všechno zrychluje a snad i život sám. Dokážeme se ještě vůbec zastavit a vykašlat se na ono „nestíhání"? Uvidět nabubřelé kapky v kaluži, vyhecované májovým deštěm? Tím, který v kopřivách tak aromaticky postrkuje klobouky májovek a na jarní zemi neopakovatelně voní?

Slavíci i letos ještě přiletěli! Narozdíl od vlaštovek, ty to mají - zdá se - definitivně sečteno. Slavičí hnízdiště jsou kompletně obsazena v celém regionu Bakovska! V Anglii však již registrují ústup druhu o 90%! Co postihne nás? Kroužky ukazují, že se i k Jizeře stále vrací místní zpěváci z let předchozích. Zdá se tedy, že přežít umí. Dokáží u nás i vyhnízdit?

Na vycházku za ptačím zpěvem, kterou jsme se synem pořádali letos po jedenácté, přišlo na sedmdesát lidí, z toho početně děti. Byly těmi, jež jsou z domova či ze školy ještě zvyklé se ptát. Jsou sebevědomé, příznivě však vzdělatelné. Pro ně snad jednou životní prostředí nebude okrajovým tématem, jak to bylo zařízeno nám. I se Šumavou by třeba naložily jinak, zbyla-li by nějaká!

Máj táhne krajinou, od křoví ke křoví, k zemi padají obehrané slavičí věty, lidé zvečera a zvláště pak za noci žasnou. Ano, máme to obrovské štěstí být výspou slavičího Polabí. Kdo to tak má?! Vyjděte si tedy třeba za hřbitov ve Veselé, psa uvažte na vodítko, ať z toho všichni užijete ještě víc. Anebo vykročte za bakovské koupaliště, pod Studénku, na Buda, k Nové Vsi, Chudoplesům, Horce či k Jizeře. Do konce máje jsou tam i pro Vás rozhodnuti zpívat. Od ostatních nočních muzikantů je odlišíte snadno - kukačka, rákosník, chřástal, lelek ani cvrčilka to tak prostě nesvedou!

Hezké chvíle pod bakovskými hvězdami přeje z Kněžmostu Pavel Kverek.

květen 2011

9.5.2011 13:38:00 - aktualizováno 9.5.2011 13:46:03 | přečteno 756x | magdalena.bulirova