Pozorování uvedlo několik ornitologů na webu ČSO, kteří jezdí za ptačími raritami. První pozorování pochází od Malé Bělé, pak dvakrát z Bakova a zatím poslední přidal člen rybářského spolku v Hradišti pan Jiří Mareš, který ji vyfotil u Veselé 22. března. Kdo ví, jestli už labuť z řeky odletěla, nebo se na některém z oblíbených míst ještě zdržuje. Podobná byla na přelomu roku ohlášena z jičínského předměstí, z rybníku Kníže, odkud ji mohlo vyhnat jinam několik mrazivých dnů s následně zamrzlou hladinou. Zda šlo o tutéž, se nedovíme, pták není označen kroužkem, což znamená, že nejde o zvíře uprchlé z chovu.

Labuť černá je impozantní opeřenec, z labutí je největší, s nejdelším krkem. Hlavně však černé zbarvení působí u nás nezvykle. Z ostatních barev najdeme už jen červenou na zobáku a bělavá křídla. Pozorovatelé zmiňují plachost labutě, jen jediný ji snad přilákal blíž. Druh je domovem v Austrálii a na Novém Zélandu, někdy se objevuje v okrasných chovech. V Německu ovšem již vznikla polodivoká populace černých labutí a lze usuzovat, že pták je původem odtud.

Přestože pro lidi na vycházce to musí být velký zážitek a překvapení, sám se neraduji ze značného „zaplevelení“ naší přírody zvířaty uniklými z chovů či jinak zavlečenými. U kytek to samé a plzák španělský? To je kapitola sama pro sebe. Letošní mírná zima mu dovolila líhnout se už v lednu a zahrádky čeká zřejmě bitva o přežití. Přirozeného nepřítele u nás nenachází a tak se šíří lavinovitě.

Jistěže nejde porovnávat jedinou černou labuť s expanzí slimáků, s níž si příroda neví rady. Rady si neví ani s norkem americkým či psíkem mývalovitým. Na druhou stranu když zalovíme v historii, i ondatra je nakonec druhem nepůvodním a mnohým to už ani nepřijde.

Kdo se chystáte k řece, dávejte pozor, třeba budete mít štěstí a unikátní labuť uvidíte.

Pavel Kverek