Podzimní ptačí vystřídání

červenka

Dnes se pojďme podívat za ptačími druhy, které u nás vidíme pořád, přestože patří k tažným či potulným chcete-li kočovným. Je to vlastně tak, že ptáci, kteří přiletí na podzim k nám z oblastí nad naší republikou, vystřídají naše populace snad i zhýčkanější, které odletí do Středomoří.  

To je případ většiny pěnkavovitých ale i sýkor. Na jaře se vše vrátí do původní podoby. Tyto pohyby rozkrylo kroužkování ptáků. V zimě u nás zastihnete mnohde už třeba červenku nebo střízlíka, jde převážně o ptáky ze severu. Důkaz o tom přineslo třeba zpětné hlášení, které se mi v internetové poště objevilo nedávno. Červenka, kterou jsem před lety v prosinci chytil u nás v zahradě hlavně proto, abych podle kroužku sledoval, zda vydrží do jara, byla nalezena v hnízdní době ve Finsku. Zabila se o okno. Podobně se o okenní tabulku, kterou neviděl, zabil červený sameček hýla, označený kdysi na sněhu pod javory. Létal tam na jejich křídlatá semínka. Zabil se v květnu v Estonsku. A mohl bych takto pokračovat dlouho. Čížek u nás v zimě chycený, na jehož kroužku bylo spolu s číslem vyraženo BRUXELLES, byl v Belgii označen po narození v létě. Stehlík u nás okroužkovaný v létě na prvním chmýří bodláků byl v konci roku kontrolován rakouským kroužkovatelem u nich jižněji. No a ještě aspoň příklad zvonohlíka zahradního (to je ten žlutavý ptáček s vrzavou písničkou posedávající třeba na drátech), který odletěl na zimu z naší zahrady, kde hnízdil, do Slovinska. V lázeňském městě, které se jmenuje Most na Soči, jej našli mrtvého lázeňští hosté v předjaří. Kroužku si všimli, přečetli jej a centrále ohlásili. Proto se to dnes můžete dozvědět i vy.

Jdete krajinou a nad hlavou vám přeletují hejna drobných ptáků. Houpavým letem, ozývají se mezi sebou. Jsou to pěnkavy. Některé u nás zůstanou, jiné popoletí níž. Kde se pěstovala slunečnice na poli a hlína není ještě naruby, tam podobných cestovatelů najdete dost. Zvonci, konopky, čečetky, jikavci, vrabci polní, dlaskové. Všechny zajímá prostřený stůl. Kolem takovýchto shromaždišť se většinou zdržuje i nějaký ten krahujec lovící nepozorné. I on s nimi připutoval přečasto ze severu a doslova si je pase. Nemá však ani on docela vyhráno, přenocuje-li v krajině někde v koruně bez listí, může se mu snadno přihodit, že ho tam překvapí výr. Ovšem ani výr nemá se životem úplně jisto, usedne-li na některý ze starších typů elektrických sloupů známých jako „stožáry smrti“, válí se ráno zasažený výbojem po zemi.

Podzim je obdobím, kdy ptačí zpěv v krajině střídá šumění křídel. Zatímco jedna odlétají, jiná k nám směřují. A až čas pokročí znovu o díl roku, neviditelnou silou se ona mozaika zase přeskládá.

Tak hezké dny k té cestě přeji!

Pavel Kverek

13.11.2017 20:39:10 | přečteno 730x | magdalena.bulirova
load