Přírodou v čase svátků

šípky

Všimli jste si toho? V čase uzávěrky zpravodaje v konci prvního červnového týdne byl svátek divokých růží. Šípky kvetly všude. Povedly se k tomu dva tropické dny a květy voněly jak o život. 

A ještě jeden svátek si keře připomenou, v čase rudých šípků, k usušení na čaj se nabízejících. Čas akátů? Samozřejmě, i ten právě běží. Tolik vůně pozvánkou včelám a jistě i nám. Jen přivonět! Lípy se také vychystaly, i jejich je to chvíle. Pili jste už „svůj“ lipový čaj? Z vlastního sběru chutná i léčí dvojnásob. Jel jsem do lesa fotit orchideje vemeníky a dorazil pozdě. Už odkvétaly. Měl jsem si pospíšit za tou jejich těžkou vůní a bílým květenstvím. Ale viděl jsem tam spolu pár jeřábů popelavých, v jejich hnízdním prostředí. To byl zážitek! On byl k ní velmi galantní a kolem jen ticho a já. Zlatě kvetou stulíky – vodní růže, i jejich den nadešel. Lidé volají, že k některým se teprve teď vrátily vlaštovky, ty jejich. Jsou šťastni. Nabízelo by se dodat – šťastni společně. Stojí o sebe totiž navzájem, jedni bez druhých by měli po radosti. Drží ten svátek společně. Do třešňovek už špačci vyvedli mláďata, aby je naučili plýtvat. Třešně padají k zemi naklované, tam už čekají vosy a motýli. A taky kuna. Když šla v noci ze sadu, bylo na cestě poznat, že pecky ještě strávit neumí. Viděl jsem ledňáčka třpytit se v slunci nad loukou, daleko od řeky. Ještě, že jsem si z auta vzal dalekohled. Četl jsem o tom, že umí chytat i hmyz, ale nikdy neviděl. Teď jsem se tím bavil, dokud ho to bavilo. Ta jeho modrá v zelené louce byla křiklavá, vůbec mi tam nepasovala. Rozkvetly černé bezy a znám dnes už spoustu lidí, kteří se na ně těší. Toho keře si však vážíme pořád málo. Svátek černých bezů, to jsou panečku chvíle! Naučte se sbírat základní byliny, česnek medvědí máte nedaleko. Vzpomínám na paní Koškovou. V šedesátých letech nedávného století chodila s nůší do lesa a po lukách. Ode dna měla dříví a přes okraj byliny. Řepík, šalvěj, mateřídoušku, mátu i tužebník. Jak kdy co rostlo a v šátku sundaném z šedých vlasů nesla ryzce syrovinky. Pekla ty „mlékem“ potřísněné klobouky na kamnech. Trochu nasolila a jak šťáva zhnědla a zesklovatěla, bylo hotovo. Nic se tomu nevyrovnalo. To býval pro nás svátek! Jenom jich nikdy nerostlo moc. Spíš málo.

Od jara se střídají v přírodě oslavy životů jedna za druhou, anebo spontánně. Je dobré jich pár stihnout, člověk se tím hladce naladí do pohody. Začíná kvést heřmánek a v čase, kdy zpravodaj vyjde, bude ho všude dost. Zkuste si ho na zimu pořídit, uvidíte, co to s vámi udělá. A až přijde doba, vyjeďte na borůvky i na brusinky. Ozvláštněte jimi koláče ještě z poctivého těsta, jaké umí třeba baráčníci. A brusinky nechte k svíčkové. Z bezinek pak založte víno a k párkům si v louce vykopněte křen. Až se za krátkých dnů jednou dostaví mráz, načněte med z pampelišek, rozlejte a rozdejte panáky slivovice. A pak poděkujme společně za možnost z přírody si brát. Buďme k ní hodní a máte-li v dosahu třeba studánku, počkejte si na opravdovou sluneční výheň a pak k ní zajděte. S dětmi, se džbánkem nebo petflaškami. Nedávno jsem jednu takovou vyčistil a osvěžil si už málem zapomenutý pohled na meloucí se vodu uvolněného pramene. Jak všechno se tempem okolo čistí a v přepadu, jak znovu zajiskří.

Hezké sváteční chvíle mladého léta přeje z Kněžmostu Pavel Kverek. 

22.6.2015 7:41:25 | přečteno 484x | magdalena.bulirova