O sýčkovi obecném se tradovalo, že přináší smrt. Kdo z Vás se narodil alespoň před půl stoletím, jak to mám já, vzpomene si na sýčka, jako na zcela běžnou sovu. Dnes není na Mladoboleslavsku a chybí na většině míst naší republiky. Proč si drobná sovička vykoledovala nálepku zvěstovatele smrti? Dříve, když nebyla medicína na rozumné úrovni a lidé umírali na kdeco, dříve, kdy se svítilo plamenem ohně, dříve, když byl sýček početným, stávalo se, že přilétal k lidským obydlím. Kolem nemocného se totiž na noc rozsvěcovaly svíce. Světlo už samo o sobě sovy přitahuje, láká ovšem i hmyz, který sýček lovil stejně rád jako netopýři. On ovšem na rozdíl od nich se často projevoval svým poměrně úděsným hlasem, v jedné fázi lidmi vykládaným jako volání „půůjď“. A protože nemocný takové ulehnutí dost často nepřežil, pozůstalí vinili sýčka, že smrt do stavení přivolal. A to se s ním táhlo.

Sýčka v konci století a na začátku nového definitivně vyhubily nadpočetné kuny skalní i lesní, pozabíjela světla nočních vlaků a automobilový provoz. Na silnicích totiž zvláště po deštích sýček rád lovil žížaly dešťovky. Bohužel ke všemu ještě vozovku přeletoval nízkým letem a tak byl častou obětí střetů. Naposledy byl na Kněžmostsku spatřen před lety v tradičním hnízdišti v Agropodniku. Už ale i odtud zprávy o jeho výskytu chybí. Lze tedy na závěr parafrázovat jiné přísloví do podoby: „Jak se do světnice volávalo, tak se z ní nakonec přeci jen ozvalo!“.

Pavel Kverek