Ke králi pěvců by se dalo napsat samozřejmě i to, že k nám v podobné tichosti přiletěl, zkraje jara totiž taky pár hodin nezpívají, než se rozkoukají. Pak ale o sobě dávají vědět ve dne i v noci. To nyní, v čase odletu, jsou potichu. Jednoho letního večera, hned jak jim doroste nové peří, zamíří k obzoru. Vědí, kde slunce zapadá, i kdyby nesvítilo. Dokáží to a zamýšlený jih či jihozápad si podle toho odvodí. A pak už letí. Do první velké zastávky kdesi u moře. A naše křoví chudnou.

Výsledků kroužkování z cest či zimovišť není u slavíka obecného mnoho u nás, ani u sousedů po Evropě. Spíše jak šafránu. Sám jsem za třicet let výzkumu nezískal jediný. To ale jednatřicátým rokem už neplatí. Před půlkou prázdnin jsem chytil pod Babou slavíka, kterého kdysi kdesi okroužkoval italský kolega. Až se spolu kroužkovací centrály na základě přečteného kódu z kroužku domluví, dovíme se víc. A výsledek to bude zajímavý, protože se obecně soudí, že většina našich slavíků odlétá k Gibraltaru, tedy na jihozápad. Co mohl dělat slavík z Bakovska v Itálii, když tam byl chycen a okroužkován? Smím-li si tipnout, kroužek dostal na jaře někdy v březnu, kdy přeci jen mnozí spěchají domů natolik, že pouští letí napříč tak, aby přes hladinu trefili středomořské ostrovy a za nimi Apeninský poloostrov. Pak přes Alpy domů, třeba právě nad Studénku.

Z italské Boloně bohužel výsledky nechodí právě brzy, musíme si počkat. Třeba se to letos stihne. A trochu matematiky na závěr. K získání kýženého výsledku bylo třeba okroužkovat více jak dva tisíce slavíků!

Pavel Kverek