Tolik je u nás míst, kde jsem ještě nebyl!

Jizera

Shodou okolností jsem se dostal za ohlášenými slavíky k řece v Dalešicích, a přestože vzácnost tam na mne již nečekala, zážitek to byl neskutečný. Nikdy jsem v těch místech nebyl a Jizeru proto znám jinou. 

Tady byla po deštích kdesi nahoře v kopcích vzedmutá, kalná do rezava, ale nádherná. Padalo do ní v slunečném dni chmýří z vrb, kterých tu je v tom úseku, jak v slavičím Polsku, a řeka stromům sloužila. Nesla budoucí semenáčky kamsi do daleka. Může to jiný vidět samozřejmě tak, že nepořádek je z těch křovisek všude potom, když se vysemení. Že hladina se tak tak vešla do koryta a mohly být zase pořádné komplikace. Že bude kolem zas fůra komárů - a ty nutrie, že taky jsou tedy přínos! Když už je někde někdy některý dobrák vypustil z chovu. Já to mám jinak. Za dlouhé roky chození po této „propleskávané“ krajině Mladoboleslavska jsem sáhl po zcela jiné optice, kterou domovinu nahlížím. A řeka se vším, co k ní náleží, je pro mne fenoménem. Je živá v každé vteřině, divadlem proměnlivým. Je silná a vzbuzuje strach, je zajímavá. Stál jsem tam v čase, kdy stromy nad širokou nivou v pásech nastoupávaly do mohutného převýšení a jejich rozdílné tóny zelené – to podle druhů, dokreslovaly famózní rám pro mne neznámého obrazu. Co na tom, že slavík tmavý uherský, který tu nejspíš opravdu zpíval před týdnem, v prostředí příhodném už není, alespoň jsem si doplnil povědomost o kraji, který v ornitologii po Evropě zastupuji. A konečně – těch našich slavíků obecných jsem tu pár slyšel a pro okroužkování i odchytil.

Stál jsem na hřbetě lávky z mohutných dřev, motýli po jizerní louce obšťastňovali pugéty květů, odjet se mi moc nechtělo. Uvědomoval jsem si současně, kolik podobně krásných prostředí řeka navštíví, oblaží, než zmizí pod hladinou Labe u Toušeně. Tam občas bývám na ostrohu, v klínu těch hladin. A vůbec jsem netušil, že voda i z koutů u Dalešic nese jistou výpověď. Proplouvající, mizející odtud do daleka. Kolik podobných lučních společenstev, kolik skalních srubů, kolik nálad pomíjivého jarního času! Kolik života kolem, i ve vodě přímo! Kolik kilometrů od místa vývěru zrodilé řeky v horách, až k jejímu zániku. To ale za mne už uchopili jiní a připodobnili s životy nás – lidí kolem.

Klidný čas po našem regionu. Mějte se hezky.

Pavel Kverek


25.6.2019 | přečteno 242x | magdalena.bulirova
load