A opravdu, dnes jsem v zahradě sloužil stromům a nade mnou se zničehonic ozval zvonivý hlas. Slyšel jsem zvonky. Táhli v početné skupině a domlouvali se. Teď začnou přibývat, a kdo budete krmit slunečnicovými semínky, buďte si jisti, že se objeví. Pak si je pořádně prohlédněte. Uvidíte, jak jsou na ně ostatní návštěvníci krmítka krátcí, zvonkům louskání semínek opravdu jde. Taky si všimněte oné hierarchie, jaké jsou mezi nimi nátury, jaký vládne řád. Někteří jsou nesnášenliví, jiní musí počkat, až sobci odletí. Zvonci před pár lety dosahovali u nás vysoké početnosti i jako hnízdiči, ale jak to tak bývá, přišla korekce. Krutá, s pomalým umíráním. Trichomoniáza je nemoc, která člověku není nebezpečná, objevíte-li však u krmítka jedince, který je načepýřený, se slinami u zobáku, zanedbaný a nebojácný, krmítko vydezinfikujte a na týden zařiďte odstávku. Vůbec je dobré krmítko pravidelně uklízet, obzvlášť, bývá-li strávníků hodně. Netřeba se však zbytečně obávat, nemoc - zdá se - s loňskou zimou odezněla. Doufejme.

Někteří příznivci k nám v minulých zimách telefonovali kvůli zvonkům, spíše v předjaří, všechno se ale podařilo v pohodě zvládnout. Podat během zimy opeřencům pomocnou ruku je správné. Odmění se nám. V takové Anglii je přikrmování ptactva „národním sportem“, jen opravdu málokde krmítko schází. Stalo se, že pěnice černohlavé, odlétající běžně do zimovišť v Africe, objevili „ostrovní servis“ a mnohé tam cestu k jihu končí. Golfský proud zimu drží v šachu, klima je mírné, v zahradách plno bobulí a pak i ta zmíněná krmítka! Pěnice zjistily, že přeživí-li se domovu téměř na dohled, zpět v Česku jsou pak raz-dva a to se v soutěži o dobré bydlo počítá.

Vážení čtenáři, letošní zpravodajství z přírody Bakovska je u konce. Není pro mne těžké jej připravovat, protože vaše krajina je velikou inspirací. Podobně to ale napíšu i do zpravodajů okolních a nebudu lhát. Mám tu naši výspu Polabí rád a rozvod s ní nechystám. I když jsem za slavíky měl možnost navštívit kraje nádherné, doma jsem tady. A někdy mi připadá, že ta zem to na mne ví. Brzdí mi kroky, kdybych měl něco snad minout, tahá za rukáv, mám-li se otočit, abych uviděl.

Přeji všem co nejšťastnější vyhlížení slunovratu.

Pavel Kverek