Veliká odlétání

čápi

Zase už je to tady, léto končí a tažní ptáci od nás odlétají. Hejna mladých čápů táhnou Evropou k prvním velkým zastávkám, vlaštovky s jiřičkami se rojí nad městy i vesnicemi. 

Kdyby krajem chodili ještě romantičtí malíři, štětcem by máchali v jednom kuse na všechny strany nad skvostnou scenérií. A s nimi básníci! Kolik slov by jim čeština pro ty chvíle tak ráda vychystala! O loučeních, a vyhlíženích už zase docela nových…

Jsou tady ale i odlétání, která tak nápadná nejsou, a nemyslím teď třeba tažné noční motýly. Myslím na slavíky. Už jsou taky pryč, někde na cestě. Během prázdnin to vyřídili. Mladí se vykrmili, staří přepelichali do nového peří. A pak o jedné z příhodných nocí… To všechno ale vyčtete v knížce Slavík z dubového lesa, kterou jsem k tomu před lety vypravil. Ještě jich na skříni v kabinetu několik je, jenom je podepsat.

Nové technické možnosti i v ornitologii pomáhají přiblížit se dříve netušenému. A tak se mi daří za pomoci drobného přehrávače odhalit přepeřující slavíky v těch nejnečekanějších prostředích poschovávané, i potom na odletu, stáhnout je na sklonku noci z oblohy. Pochytat, proměřit, zvážit a vyfotit, okroužkovat, zapsat a popřát nad otevřenou dlaní do dalších kilometrů. Úkoly z loňska rozpracované mne letos natolik vyhecovaly, že jsem jich odchytil přes pět set. Kdybychom je najednou vypustili na bakovském náměstí, zešeřilo by se. Nechytil jich nikdo nikdy tolik v Česku ani po Evropě. A jinde po světě nejsou, takže to může znít světově. O to mi ale nejde, dávno je můj výzkum nahlížen odborným okolím povzbudivě. Já mám touhu čím dál víc vědět, poznávat téma, které jsem na prahu osmdesátých let uchopil. Ten letošní počet je totiž šancí na výsledky. Výsledky kroužkování, zpětné odchyty, nebo nálezy. Proto každého z nich kroužek s jedinečným kódem provází. Když švýcarští kolegové zjistili, jaký biometrický potenciál můj výzkum shromažďuje, nabídli mi členství v týmu autorů velmi zajímavé studie. Nikdy tolik změřených křídel neviděli.

A pak tam jsou efekty jiné a dobře vím, že mnoho čtenářů zpravodaje o tuto zmínku stojí. Ano, je po půlce srpna, horko z krajiny neodešlo a noc je udýchaná. Hradišťan s Jiřím Pavlicou by v tónech napověděli, že svět je jak chleba, vytažený z pece. Vzpomínáte na jejich Krátký popis léta? Jen tady už dávno odkvetly akáty a ptáci jsou zase už na křídlech do daleka. Za mnou ztěžkly chomáče bezinek a opojná vůně oblažuje přízemí. Sítě jsou vypnuty a pod nimi se zpívá. Z přehrávky. Souhvězdí konečně blednou, ráno je nadosah a bude vypražené, rosa totiž vůbec nenašla odvahu. Sítím to svědčí a jsem zvědav, jak s plánem vyjdu. Ještě se nerozednělo a první rezavá křídla zašustila v osnovách! Prvního tedy už mám! Směřuje do pytlíku a chvilku počká. Den právě přichází a slavíků přibývá. Končím na čtyřiadvaceti a kleštičky jenom kmitají. Co zdá se zajímavé, kvapem dokumentuji. Ptáci pak odlétají do mladého dne, většina z nich se občerstvuje v keřích hned za mnou, čeká je navečer pokračování. S tahovou etapou stanou o pěkný kus dál. A bude s nimi můj kroužek, tedy kroužek Národního muzea, bude s nimi mé přání pro šťastný let. I návrat. Co já vím, kam. Možná hned tady k Jizeře. Spíš ale do Polska, Německa, Skandinávie. Nejsou to pro mne jen skvělá čísla v kroužkovacím seznamu. Je to koš vzpomínek, nádherných setkávání, pokora k přírodě, k životu vůbec. Jde u mne o mnohem a mnohem víc. Nakonec i o to, abych vám, podobným, co se mnou v těch chvílích nemůžete být, o tom povyprávěl. Tak, přeji klidný čas, víc vody z oblohy a dobrou náladu si každý pohlídejte. Jde o dny, které se totiž zvlášť počítají!

Z Kněžmostu Pavel Kverek


16.9.1999 13:45:46 | přečteno 215x | magdalena.bulirova
load