Vítání ptačího zpěvu se vydařilo

Baba

V druhém májovém dopoledni se sešli obdivovatelé přírody pod Babou nad Studénkou. Protože tentokrát počasí vyšlo, účastníků bylo přes šedesát. Někteří přišli i s dětmi a taková akce je nejvydařenější, protože ornitologická společnost na ně pamatuje dárky.

Přestože po cestě k vrcholům čedičových suků zpívalo ptactva poměrně dost, krajina ještě na některé druhy čekala. Když se rozezpíval slavík a mezi slokami mu přizvukovala divoká hrdlička, bylo to málem jak z Máchova Máje. Větve třešní voněly květy a ještě víc první jabloně. Poslouchali jsme hlas strnada obecného, skřivanů i mnohých pěnic, to všechno proto, že obhospodařování tohoto regionu je stále ohleduplné. V lese si mohli účastníci prohlédnout v buku vytesanou dutinu od datla, v korunách zpíval právě se navrátivší budníček lesní a v podrostu vytrvale střízlík. Z dravců bylo vidět motáka pochopa a poštolku. Do větví bubnovali strakapoudi, zde převažují daleko vzácnější strakapoudi prostřední. Mezi keři svahů proběhla ukázka kroužkování, chyceni byli dva slavíci, pěnice černohlavá, sýkora koňadra a kos. Lidé si opeřence fotili zblízka, děti byly z příležitosti nadšené. U černého kosa jsem poznamenal, že tito „lesní“ divocí ještě odlétají s podzimem k moři, zatímco městští už ne. U sýkory koňadry jsem dodal, že v Anglii se naučily proklovávat uzávěry lahviček se smetanou, rozváženou zákazníkům ke dveřím. U černohlavé pěnice jsem uvedl, že vychytrale už nelétají všechny do Afriky, některé zimují „na dohled“ v Anglii. Slavík, ten starší, měl kroužek z loňska, dokázal jsem tím, že kroužkování ptákům nevadí a navíc jsem z údajů vyčetl, že se prakticky vrátil z Afriky domů. Že tady máme důkaz. Klíšťata z koutků u zobáku skončila v lihu, budou prověřena na boreliózu. Slavík s italským kroužkem, pokud se dokázal vrátit, zatím zjištěn nebyl, ale naděje umírá poslední, všichni zkontrolováni nejsou.

Cestou jsme viděli mnoho květin i některé motýly, pohovořil jsem o vzniku čedičových vývěrů i o rezervaci samotné. Přišli zájemci z Bakovska, ale i zdaleka. Z Blat u Jičína, Liberce i Železného Brodu, nejmilejší setkání však bylo s paní vyššího věku v doprovodu rodiny, která speciálně za slavíky přijela až z Prahy. Domluvila se kdysi, v ohlasu na naši stránku o mistru pěvci v příloze Víkend od MF Dnes, na návštěvě se slovy, že se chystala původně do Lednice, aby slavíky zažila, ale že by přijela sem. Stihla to u Bakova i s výkladem, možností si slavíka vyfotit a vidět kroužkování. Mám podobných momentů zažito hodně a jde o milé vzpomínání. Sešlost nedaleko od Trenčína se k spokojenosti sešlých vydařila. Pořadové číslo měla patnáct.

Pavel Kverek

10.5.2015 14:06:49 | přečteno 493x | magdalena.bulirova