(Vy)pilovaná předvídavost

afrika

Tak jako mnozí z vás dovedou u začínající detektivky již označit klíčového padoucha, já mám předvídavost nastavenou k místům a událostem v krajině. Děje se tak zásluhou zkušeností.

Už z auta vidím u silnice pěkné křovíčko, a zatímco kdekterý projíždějící by v takovém případě sahal spíš po krepovém papíře, já tam tuším slavičí domov. Zastavím, přehraji z přehrávače pár ptačích slok a naslouchám možné odezvě. Málokdy se spletu a odchyt pro kroužkování se může rozběhnout. A nejen to! I připsání místa na seznam slavičích lokalit. Když pak chytám jinde, třeba u letité doubravy a kolem je poctivé léto, chodím k síti raději s nůžkami. Je totiž čas velkých brouků - roháčů a vymotat ze síťoviny normálně nejdou. Vlákna je třeba střihnout. A jindy, zdržím-li se do večera na rozpálených stráních Horky, zažiji „svatojánky“. Ano, svátek Jana nadešel a oni žhnou a hledají protějšky k vzplanutí ještě většímu. Jindy zas scházím k řece a stržený břeh naproti v louce jasně napovídá: „Potkáš tu ledňáčka, tohle má k hnízdění rád!“. A sotva pár plavacích temp, kde proud se otáčí v tůni, udělám, už ho slyším volat. Nese stříbrnou rybku k otvoru v břehu potomkům do zobáku. A v momentě mizí zas rybařit. Tam ale, kde voda se změlčuje a traviny v ní vlají, místo je pro nádherně leskle modré motýlice. A ony tam opravdu jsou! Zelenavé samičky pod hladinu kladou vajíčka na tu zeleň a samečkové se v slunci trumfují v záblescích. Neodchází se lehce z takových míst, kde divadlo sotva je zahájené…

Jednu věc jsem ale před lety neodhadl. Chystal jsem pro kolegy, mířící do Afriky, tyčky z hliníku, na stavění ornitologických sítí. Použít jdou krásně ty ze starých lyžařských hůlek, když všechno zbytné se z nich odpáře. Nabarvil jsem je v tónech bažiny a zarážky, namotané jindy z izolační pásky do podoby prstenců, jsem vylepšil materiálem vskutku luxusním! Z moderní klempířské pásky pro lepení děr i spojů. Vznikly tím prstence silnější, příhodnější. Nenapadlo mne, že ona vychytávka k opravě plechu funguje spolehlivě právě v součinnosti se sluncem. Že tmavý všelepivý „sliz“ zahřátím měkne do neuvěřitelna, a víc a víc tím lepenka přilnává. Ve stínu dílny jsem byl se zlepšovákem nadmíru spokojen, s nápadem protiskluzových síťových poutek, a kolegům náčiní s plejádou pochval předal. Africké slunce prý bez rozmýšlení udělalo v momentě z tyčí výkonné mucholapky a ruce ornitologů (i jejich pomocníků) nešly od potřísnění ničím očistit. A tak prý kolem rovníku bylo v tom čase nejfrekventovanějším slovem: „Kverek“. S vykřičníky ve všech jazycích. Sám jsem si takovou tyčku později vyzkoušel v paprscích našeho slunce na zahradě a pochopil v mžiku, co moje horlivost zrodila.

V závěru letního „speciálu“ si troufnu předvídat i stav vaší nálady, pokud jste článek dočetli až na jeho konec. Děkuji za odezvy, kterých se mi občas z vašeho kraje dostává. Jsou milé. Tak, ať vám nálada vydrží. A žijte létem, dokud k nám hoří. 

Z Kněžmostu Pavel Kverek


19.7.2019 14:15:06 | přečteno 220x | magdalena.bulirova
load