Výhled na jaro

sýkorka lužní

Tím, že nám letos docela pěkně sněží a sníh se v krajině drží, může být po čase jaro, jaké ještě ze vzpomínek vylovím. 

Voda naplní i ty nejmenší stružky, zem bude zmáčená a vše přijde na povel. Skřivani spadnou do polí a první hmyz protáhne vzduchem křídla. Břízy z těch, které sucho dosud nezabilo, se možná zachrání. Čtu knihu o stromech, výbornou. Jak spolu komunikují. A tak možná, že se přeživší břízy mezi sebou už spontánně povzbuzují. Do větví přiletí špačci v peří bez bílých srdíček, bude k zásnubám znovu kovově lesklé. Tu barvu pak umí už jen tvrzená ocel, nikdo jiný. Nachystají se jívy, první květiny zazáří k slunci a déšť bude svátečně vonět.

Zatím je ale únor. Co je od něj milé - v kalendáři dlouho nezdržuje a dny umí prodlužovat. A na to slyší nálada kdekoho. V lese, u vody, v polích i na železničním náspu. Slunce, když má svou chvíli, dokáže být velmi přátelské. Jak to může vypadat desátého, až vám zpravodaj bude koukat ze schránky? Jde nyní před koncem ledna o věštění z křišťálové koule, ale pokusím se.

Sníh už nebude, jen když se od města podíváte k horám. Půjdete krajinou všemi směry o vycházkách a bude příjemně. Virus krajinou nelétá, o starost tedy míň. Ptáci v tu dobu, alespoň někteří, budou k vám přívětiví a nějakou tu sloku do kroku už nabídnou. Klidně se ale zastavte, nespěchejte. Do telefonů přiveďte aplikace na jejich určování, některé budete znát od krmítka. Ta už klidně sbalte, ať vás nestojí příliš peněz. Teď už si ptáci najdou po svém. Kdo si však myslí, že by přišel o největší divadlo od jihu proletujících čížků, jikavců, pěnkav, zvonků a stehlíků, ať ještě nějaký ten kilogram slunečnice obětuje. Už se ale opravdu choďte dívat do krajiny, tam se obrazy budou střídat za každým dnem. Pozval bych na jarní setkání se zpěvy do našeho slavičího parku, ale bojím se, že to ani letos celospolečensky nebude možné. A pak už nápad nejspíš se synem odtroubíme napořád. Čas utíká rychleji, než bych si přál, kdeže zůstal rok 2001, kdy jsme společně začínali! Prostorem k setkávání nechť nám je dál vaše krajina Pojizeří, kam se vracím moc rád.

Z Kněžmostu Pavel Kverek

11.2.2021 | přečteno 63x | magdalena.bulirova