Za posledními slavíky

za posledními slavíky

Snad vás tím tématem příliš neunavuji, však už přijde přestávka. Mohl bych samozřejmě líčit, jak jsem na Babě nad Trenčínem hledal orchideje, fotil krotké vřetenušky na štětkách bodláků vedle Horky - nebo úplně nejsnadněji - jak jsem zase postával u naší řeky a koukal chvíli k horám a pak dlouho k Polabí. Mohl bych úplně odbočit z Bakovska a podělit se o radost z cestování Václava Cílka s Květou Fialovou na obrazovce České televize po krásných místech „kousíček od nás" či vysvětlovat, že vzácnou Šumavu neblokují „puberťáci", že řadu těch vzácných lidí z profese znám, že mají jen strach, jako mám já. Budu ale psát o vašich slavících, abyste si dokázali představit, jak poslední chvíle pobytu doma vůbec vypadají. A ještě musím říci, že se do vaší krajiny jako „soused" ve slušnosti vracím rád a s lidmi, že se na cestách pokaždé rád zastavím.

Čas školních prázdnin je dobou, kdy slavičí rodiče musí vyměnit peří, poškozené hnízděním. Proces to je pro ně velmi náročný, patří totiž k několika málo pěvcům, kteří pelichají razantně a v jednu chvíli vůbec nelétají. Pelichání, spolu s problematikou křížení, je „vlajkovou lodí" mého výzkumu a zejména pro tyto výsledky začínají být slavíci Mladoboleslavska známí více i po Evropě. Poté, co jsem našel způsob, jak je v místě zjistit přehrávkou hlasu, se přede mnou otevřely zcela netušené možnosti. Většina znalců byla totiž přesvědčena, že slavíci z hnízdišť po rozpadnutí rodiny „někam" zmizí. Je téměř neuvěřitelné, že tomu tak převážně není. Vedou v přítmí letně zbujelé divočiny natolik skrytý a tichý život, že jsou k neobjevení. Jako by se vskutku do země propadli. Chodím kolem těch ostružinových dómů, prorostlých maliním a kopřivami, zasouvám do příšeří hlavu a poté i síťku s moučným červíkem a po chvíli nestačím žasnout! Fotím unikátní rozpelichaná křídla krále pěvců, jenž svůj květnový zpěvník dávno zahodil, ukládám je do archivu, porovnávám a chystám na konferenci. A souběžně souznívám s prostředím. Kdo z dnešních dětí ještě ví, jak chutnají pravé droboučké maliny či stříbrně „ojínělé" divoké ostružiny?! Na mezích těch cest jsem doma, tam se mi líbí! Mezi motýly, co jsme chemicky dosud neumlátili; mezi plevely, před kterými bylinkáři kdysi pokorně poklekali; v křiku koroptvím i se skřivany, zavěšenými nedohledatelně kdesi nad hlavou. A fandím tam brožovým očím a markovým rukám, že dokázaly přehlédnout PET flašky i spreje, a pro knížky veršů chňaply po samém srdci týhle krajiny! A slyším jej tam s nimi. A dokonce i teď tady s vámi!

Z meze, kousíček za hřbitovem, pro čtenáře odreportoval v polovině prázdnin Pavel Kverek.

srpen 2011

9.8.2011 13:23:00 | přečteno 668x | magdalena.bulirova
load