Příběh sochy Jizery a slovo sochaře

Sluncem zalité bakovské náměstí v sobotu 14. září opět ožilo zvuky sochařských dlát. Profesor Michal Moravec se svým spolupracovníkem z Kamenosochařské školy sochařské v Hořicích dokončovali pískovcovou sochu – alegorii Jizery.
Slunce, které od ranních hodin obtáčelo postavu dívky, modelovalo její rysy stále v nových pohledech. Několik turistů si fotografuje novou plastiku na bakovském náměstí, náhodní návštěvníci kladou zvídavé otázky… Odletující drobné bílé odštěpky kamene oba sochaři pozorují se zjevným uspokojením. Dílo se dařilo. Ještě poslední pracovní fotografie a pohlazení pohledem…
Doslova před očima se postupně mohutný, drsný hranatý kamenný blok přeměňoval do podoby dívky, nabírající džbánkem čistou vodu. Její trochu zasněný, lehkým úsměvem proteplený výraz vyvolává příjemný pocit, možná i trochu otázek. …Je to jen připomínka dávných časů, nebo i pohled do budoucna, tichá výzva? … To je otázka pro každého z nás.
Nechme tedy dál vodu klidně plynout, přejme jí, ať všem pohled na sochu Jizery přináší krásné pocity klidu a pohody, ať dlouhá léta zdobí naše město.
V následujících dnech zbývá dokončení parkových úprav okolí, možná i autorizační signatura sochy.
Pan profesor, skvělý umělec a člověk zahleděný do své práce, nám poskytl závěrem své práce jen několik slov. Rádi je ve zkratce tlumočíme:
SLOVO SOCHAŘE
Tvorba sochy Jizery byla velice příjemným zpestřením léta 2013.
Spolupráce s městem Bakov nad Jizerou byla velmi dobrá a vysoce kvalitní. Nasazení bylo naprosto bezprostřední a velmi přínosné. Mým spolupracovníkům a mně jste vytvořili příjemné podmínky.
Socha Jizery patří k těm, ke kterým mám skutečně srdeční vztah a vždy se k ní v budoucnu budu rád vracet.
Michal Moravec
Jiří Riedel, předseda komise ŽP