Vítejte v království dutinových ptáků

Ptáci jsou tak přirozenou součástí naší přírody, že je mnohdy ani nevnímáme. To neplatí o ptácích žijících v místech, kudy právě procházíte. Jejich hlasité bubnování, klepání nebo ťukání nepřeslechnete.

Nejčastěji zahlédnete i uslyšíte brhlíka lesního (Sitta europaea). Není to nijak plachý pták. Žije nejen zde v lesích, ale i v zahradách a v zimě je častým hostem krmítek dokonce i ve městě. Jistě vás již někdy upoutal svým charakteristickým a obratným šplháním po kmenech a větvích stromu hlavou dolů. Když v kůře stromu hledá hmyz, uslyšíte jemné klepání nebo praskání odsekávané kůry. A díky tomu si ho všimnete i v zimě, kdy nezpívá. Zpěv ho prozradí až v brzkém jaře, kdy začne hnízdit a zpěvem hájit své hnízdní teritorium.

I žluna zelená (Picus viridis) vás upoutá – a to svým pronikavým hlasem a rychlým bubnováním zobáku do rezonující větve stromu. Zvláště na jaře dává všem na vědomí – tady hnízdním já. U Jizery ji můžete často zahlédnout na stromech i na zemi, kde pátrá po mravencích. Mnohem více než hluboké lesy se jí totiž líbí v porostech u řeky, v malých remízcích, v sadech a v zahradách. I když je krásně pestře zbarvená, věříme, že si ji s papouškem nespletete.

Strakapouda velkého (Dendrocopos major) jste jistě již také zahlédli. V zimě totiž rád zavítá na krmítko pro slunečnicová semena a lojové koule. Místní lesy a remízky, stromy podél Jizery i zahrady jsou jeho oblíbeným domovem. Pod kůrou stromů je zde dostatek hmyzu. Hojnost starších porostů mu zase usnadňuje práci při tesání dutiny. A jsou zde i smrky a borovice. Z nich s oblibou utrhne celou smrkovou nebo borovou šišku a odnese si ji ke štěrbině v kůře, nebo do úzké vidlice větví. Tam šišky zaklesne a teprve pak nastává hostina.

Plachého a opatrného datla černého (Dryocopus martius) nezahlédnete tak snadno jako brhlíka, strakapouda nebo žlunu. Nepřeslechnete ale jeho rychlé bušení zobákem na suché větve stromu. Často si lidé myslí, že vytesává dutinu nebo hledá potravu. On tím ale v době námluv do daleka oznamuje svou přítomnost. Dutinu pro hnízdění pak sameček vysekává společně se samičkou mnohem tišeji téměř po celý měsíc. Bývá to mistrná a namáhavá práce. Vždyť dutina může být až půl metru hluboká.

Ani krále noci – výra velkého (Bubo bubo) tak snadné zahlédnout není. Loví v noci, pohybuje se jako každá sova skoro neslyšně. Můžete tedy spíše za šera nebo za soumraku zaslechnout jeho hluboké, až trochu strašidelné houkání. Tím také zvláště na jaře oznamuje své hnízdní území. Přestože rozpětí jeho křídel je větší než rozpětí paží dospělého člověka a váží víc než leckterý domácí mazlíček, má velké množství nepřátel.

K dutinovým ptákům patří i další druhy, které cestou na hrad možná zahlédnete – holub doupňák, sýkora babka, sýkora koňadra, sýkora modřinka, rehek zahradní, puštík obecný, krutihlav obecný, lejsek černohlavý a lejsek bělokrký.

Zajímavost:

Brhlík lesní se rád usadí i v budce na vaší zahradě a vletový otvor si upraví směsí vlhké hlíny a dřevěných štěpků, která ztvrdne jako beton.

Datel černý při bubnování na kmeny stromů nebo jiné rezonující předměty udeří až 10krát za vteřinu a strakapoud až 25krát.