Nyní je nejvhodnější doba k poslechu krále pěvců slavíka. Hnízdiště jsou podle mého výzkumu obsazena všechna, později přilétající jedinci obsadí i místa méně vhodná. 

Pracovní příležitost mne přivedla nad Zvířetice. Může přijít divné, co ještě výš nad vysoko v kraji posazenými Zvířeticemi s kamenným sídlem může být, ale je. Dovede tam Svatomartinská alej, mířící k Bítouchovu. 

Předjaří není jen připočítáváním ptačích druhů, které se vrací do naší přírody. Děje se v ní i odlétání. Zimní hosté našich končin si uvědomují, že třeba cestovat zpět. Do krajin, kde oni jsou doma. 

Probouzení v přírodě je už hotovou věcí. Před pár desítkami let bychom toto konstatování vztahovali především k tání závějí a rozmrzání řek. To už se dnes nekoná. 

Možná ten pocit znáte všichni. Lípa i třešeň, to nejsou kedlubny, které za pár dnů sklidíte, a v hlíně je po nich už jenom flek. Tady se bude vzrůstat, dřevnatět, přičítat letokruhy časů. Třešeň k vám ohlásí jaro a květy pak provoní i roztančí vzduch. A když vše vyjde, půjdete k ní brzy s košíkem. Lípa je zase symbolem státnosti. Říká se, že kvůli těm srdíčkům, ale pravda bude jinde. Takové hledání však nemám v úmyslu, protože zmínit bych musel i všechny ostatní, aby to bylo spravedlivé. 

Hodí se v konci roku téma oddychovější a po uběhlých konferencích, přednáškách a referátech se na něj těším. 

V mládí jsem motýly chytal a přehled si držím dodnes. 

Polskou slavičí expedici bylo třeba před pár dny zakončit odchyty v Česku. Vybral jsem Polabí a místo, kde jsem už byl. 

Dovolím si téma mírně přespolní, ale ono se vám v Bakově může hodit.